Asi tak, když víte, že je něco hodně blízko, a přitom daleko, chcete to, ale víte, že je to krásný, leč nesplnitelný sen... dost filozofie :) Jediné, čím můžu upoutat, je básnička sama.
Dál... než slunce zapadá,
polibky tvé smáčí tvář,
vleklou jak polární zář,
tam žije má nálada
Dál... než za hvězdou vesmírnou,
která plní vaše přání,
ona má milé pozvání,
tam mé sny večer zalehnou.
Dál... než v Číně zeď zdobí,
pevná než vůle jest,
větší než spousta měst,
tam můj vysněný princ zlobí.
Dál... než nejvyšší pohoří je,
nikdy se nerozpadnoucí,
stále se držící,
tam má láska stoupaje.
Stoupá po schodách,
někam výš a výš,
dávno není v tmách,
ty víš, co už smíš.
Smíš mě držet,
pevně a přec něžně,
smíš mě milovat,
křehce a přec upřímně.
Alespoň tak, jak já Tebe.
Dál... než umíš představit si,
můj stesk zalehl si,
je v mém smutném nitru,
tam vykousal mi díru.
Jsi prostě dál,
tam, kde já nemůžu být,
v nebi____
ale budu o Tobě vždy snít...
Jak o krásném princi mým.
Hodnocení:0 (celkem: 0, počet hlasujících: 13)
Zobrazeno 11x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Martina15.3.2003, 19:33
"Až se toto děvče příště rozhodne na nás vyzvracet nějakou hrůzu, ať si nejdříve uvědomí, že báseň je forma uměleckého vyjádření a ne to, co tu předvádí. " -Neboj, když jsem si tohle přečetla, přešla chuť mě cokoliv sem dát, i to nějaké své "zvracení". Ale jestli ti jde o umění, u mě ho nehledej, ráda bych věděla, o čem si myslíš, že ta báseň je.
"Zastřelte kontrolora a básnířku taky" Nevím, jak ty, ale kdybys ty byl korektorem, jak bys to opravil, aby nebyla porušena konstrukce a hlavně, aby jsi ji nemusel přepsat celou, hm?
"Básnící poučme se." - "Kritici, poučte se!" Ono je moc hezké, že se snažíte pomoct lidem jak psát, chápu. Jenže, když už chcete mermomocí napsat kritiku, otupte hroty, protože to bolí. Moc.
"Kolik je autorce let - pět?" Už ve školce jsme se učili, že urážení je nejvíc ubohý, ale dobře, nesahej si do svědomí, jen si za tím vším stůj.
Q i Pavel maji pravdu, jde opravdu o hrozny vytvor. Na druhou stranu se kazdy uci a i kdyz ted to atorce nevyslo, priste si polepsi. Spise mne dojima samozrejmost, se kterou Pavel radi nejenom autorce: Nesnažme se mermomoci veršovat... Jestliže už veršujeme a nejsme genii ... Inu, Pavel je velky basnik ...
Po dlouhé době se tu objevilo hrůzné dílo, které předvádí, jak určitě neveršovat. Básnící poučme se.
Taková krkolomnost se hned tak nevidí.
Snad by se dalo:
Dál... než slunce zapadá,
tvé polibky smáčí tvář,
je vleklá, jak polární zář,
jenž pocity mé upřádá.
...
Nemluvě o zbytku básničky.
Ale protože si tu snažíme pomoct, pokusím se tu udělat jakýsi základní soupis toho, čeho bychom se měli vyvarovat. Omluvte tedy prosím pro chvíli můj pragmatismus.
1) Nesnažme se mermomoci veršovat. Jestliže nám veršování nejde, hrozí, že slovy zabijeme myšlenku. To je pak lepší pravidelnost "sabotovat" a psát volný verš. (I když i ten má svoje úskalí.) Vždyť pravidelnost se dá potájí trénovat.
2) Jestliže už veršujeme a nejsme genii, je naprosto kruciální nezabít se špatnou koncovou slabikou,
jak se Martině vede. Z toho vznikají kolosální nesmyslnosti typu schodách - tmách. A báseň se tím myšlenkově roztrhá.
3) Nedejte šanci čtenářům, aby našli chybu. Přeci jenom korektoři tady nechávají i "mým".
Já doufám, že moje rady pomůžou všem k lepšímu psaní. A těším se na Vaše reakce.
Až se toto děvče příště rozhodne na nás vyzvracet nějakou hrůzu, ať si nejdříve uvědomí, že báseň je forma uměleckého vyjádření a ne to, co tu předvádí. Kolik je autorce let - pět?
Kruté poznání | Hledám domov | HOŘKOST | Náhoda | ROZCESTÍ