Po několikadenní služební cestě se vracím plný zvláštního očekávání domů. Se svátostnou úctou pokládám ruku na kliku, zastrkuji klíč a pomalým pohybem ruky otevírám dveře. V bytě je tma. Pootočením hlavy mě zaujme mihotající se světlo svíčky v kuchyni.
Stojí tam opřená o zeď, na níž se vyjímá její silueta. Rychle si svlékám kabát, tiše pozdravím: „Ahoj“ a chci ji políbit. Dá si však ruku před pusu a s úsměvem, avšak razantně mě odstrčí se slovy: „Pomalu. Neviděli jsme se tři dny…“
Nechápu její odtažitost, ale tu hru přijímám. Jdu do kuchyně, kde je připravená večeře.
„Dnes mám pro tebe překvapení. Po večeři se musíme rychle vykoupat, protože pak…,“ odmlčí se. Jiskra vzrušení způsobila mráz po zádech.
Hlavou mě probleskne, že se nezeptala ani na to, jak jsem se měl. Jindy by mi to bylo líto, ale teď? Teď hltám poslední kousky kuřete s omáčkou na černých olivách, po kterých následuje malý zákusek.
Dojídá jako první. S výrazem dámy odnáší talíř a pak koketně dodává: „Nikde se nezdržuj.“
Klapnutí sprchového koutu a pak je již slyšet proud vody. V myšlenkách mi nabíhají svůdné představy. Když dorážím do koupelny, natahuje si na sebe už župan. Je ode mě odvrácená zády.
Zatímco já otáčím pákou sprchy, ona opouští koupelnu a míří do ložnice, kam ji za krátko neoblečený následuji. Vyzývavý výraz a ruce pod peřinou naznačují, že cosi schovává pod přikrývkou.
„Teď si lehni a zavři oči.“ Okamžitě tak činím a nedočkavost mě pomalu dusí. Zavírám proto víčka. Čekám.
„Ráda bych Ti něco přečetla, co jsem napsala během doby, kdy jsi byl pryč, miláčku. Je to povídka na téma, jak jsem získala o těchto Vánocích respekt. A ty jsi jejím hlavním hrdinou!“
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Babička | O(d)puštění | Dcera | Dobrý den, sousede | (Ne)existuje-li Bůh