Kráčí odhodlaně po stezce z kamenů, navzdory ledu, který křupe pod podrážkama těžkých bot.
Je sama. Vše pokrývá šedivec. Smutek zase vycenil zuby. Drásá. Tam uvnitř. Otře si napůl zmrzlou slzu.
Nechtěla jít, ale.....musí. Ještě jednou musí zkusit dojít.
Se sklopenou hlavou proráží mlhu. Nikde žádný zvuk, nikde žádné stopy. Jen ty její se plazí přes planinu. Dál a dál. Hloub a hloub pod bod mrazu. Do sebe.
Krok za krokem, pod vládou ticha. Slova zůstala na začátku cesty. Teď už jenom v páru sražený dech prozrazuje vzepření se konečnosti.
Možná až dojde k lesu, bude trošku chráněná.
Stromy obalené jinovatkou tvoří bílý korálový útes. Větve, obtížené ledokvěty až k prasknutí, po ní natahují studené ruce. I jí je zima. Je unavená a touží si sednout. Ví, že nesmí. Ví, že by nedošla.
U Božích muk se spoza mraků dere slunce. Na krustách ledu vykresluje jiskřičky naděje.
Dojde (v)čas?
A až se mráz vzdá svého panování, a na pláni se rozvinou první kvítky, rozvoní si v nich - smíření?
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Aprílová . . . | TICHOSTÍN . . . | ČTYŘI SLUNCE . . . | Procházím zůstatky . . . | POLOBEZLISTÉ . . .