Že já si nedám pozor na hubu. Pardon - na ústa. Zase jsem se do něčeho nechala navrtat a teď z toho mám staženo.
Přihlásila jsem se na ten konkurz, abych si dokázala, že jsem pořád ještě jura. Naposledy jsem padala do nitra země. Mohla jsem být ráda, že to dobře dopadlo a dát si už na stará kolena pokoj. Ale já ne....
Sedím tady, ve skleněné kopuli, a čekám až si mě někdo vyzvedne. Roste ve mně netrpělivost. Už bych chtěla vědět "vocogou". Otočím kohoutkem s nápisem "Oxygenium" na trojku. Nějak se mi hůř dýchá. Na chodbě jsou slyšet kroky. Dveře se otevírají...
"Zdravím. Pojďte se mnou."
Poslušně se zvedám a následuji dámu v bílem do startovací haly. Navádí mě do kruhu..
"Posíláme vás na Ufogreenton," dí dáma v bílém.
Lovím v paměti zbytky z kurzu. Ufogreenton je těleso s označením U7722298, vzdálené od Země přibližně 16,2 miliardy kilometrů. Nález jsme si připsali my Češi. Konkrétně RNDr. Olafons CSc. kandidát věd a MVDr. Xsmína DSc.
"Tak to bude hodně daleko, ale....
....už dávno se necestuje "fazolema". Prostě vás šoupnou do kruhu a pustí na vás kužel světla a přemístní na místo určení. Cestovat je pohoda, ale co tam na jednoho čeká? Ha?
Bílá mi podává malou krabičku.
"Tady máte vše, co budete potřebovat."
Hned mi bleskne hlavou: "Tohle by měl vidět Aru! To je jako jeho KáPéZetka!"
Madam pokračuje: "Je v tom výzbroj, výstroj i jídlo."
Jo jídlo. Už dlouho se sytíme pilulema. Kde je ta doba, kdy jsme dostávali alespoň amarouny.
Halou se ozve: "Spouštíme kužel!"
Tak tedy - jak mě na to připravovali - hluboký nádech, zadržet dech a
oslňující světlo mě vytahuje nahoru.
Netrvá to dlouho a lehce dosedám.
Planetě se laicky říká zelená. Rozhlížím se. Opravdu je zelená. Vidím všechny její odstíny. Lahvově zelená, hráškově zelená, smaragdová, mořská, smrková, mentolová, olivová, jablková, pistáciová i khaki.
Z krabičky vdechnu směs EAN 2929 (Enriched Air Nitrox) obohacený o diluent. Tý-jó -přidali mi tam i AIR® s peperrmintem.
Pod nohama roste něco jako tráva, ale připomíná to spíš zelené špagety. Rekognoskuju terén a ...
....a co myslíte - byl tam? Byl! Malý, v nějakém zeleném neoprénu, ze kterého mu koukaly oči. A tykadla!
Dělám krok směrem k němu a volám" "Zdravím, maličký"
Asi se lekl. Třese se, vrtí s sebou. Něco mumlá. Špagety se mi začínají ovíjet nahoru kolem nohou až ke krku. Kašlu.
"Jdu s dobrými úmysly. Neboj se mě!"
Natahuji k němu obě ruce dlaněma nahoru a představuji se: "Já jsem z modré planety Země!" Jen se dívá a naklání hlavu z jedné strany na druhou.
"Jaké je u vás ovzduší?"
"Svobodné a bez násilí," zapípá. Oči nespouští z mých rukou.
Pak chvíli koulí očima a stříhá tykadlama. Něco zase mumlá a špagety se stahují.
" Uf!" Sice se mi lépe dýchá, ale kašel mi dává zabrat.
"Myslím, co tady dýcháte?"
"Vzduch."
Vypínám tlačítko EAN. Nadechuji se. Ano, jde to dobře. Vzduch je stejný jako u nás. Ale něco mě furt nutí ke kašli.
"Máte tady vodu? potřebovala bych se napít."
Mužíček nic, jen smutně kouká.
Šmátrám tedy po nočním stolku, kam si každý večer připravuji sklenici s vodou.
"Ty brďo! Kdy? Jak jsem přiletěla zpátky?"
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
(PŘE)SÍ(Ý)PÁM . . . | Procházím zůstatky . . . | Uvzdychaná ... | DO NORY! . . . | PUF . . .