Vítr kýve větvemi stromů. Sluneční paprsky ospale dopadají na celou ulici. Většina oken je otevřena, na balkonech visí prádlo. Sem tam je slyšet zpěv ptáka, ale jinak je klid. Až na samém konci ulice se něco děje. Je tam několik mužů a dělají příkop na kabely od elektriky, jak slíbil starosta. Muži se vesele baví a smějí se. Teda, skoro všichni až na jednoho. Ten má v ruce krumpáč a vykopává příkop. Jeho rány dopadají v pravidelném intervalu. Muž však svojí práci vnímá jenom částečně, v myšlenkách je plně někde jinde. Přemýšlí o tom, proč vlastně takhle skončil. Pátrá ve svých vzpomínkách. Po jejich utřídění, v nich vytvořil příběh, který vám teď odvyprávím.
Maminka ukládá malého chlapce do postýlky. „Maminko, kdy se vrátí tatínek?“ ptá se chlapec. „Já nevím broučku, ale snad až hodně pozdě.“ Odpovídá mu, a vyjde z pokoje, přičemž zhasne světlo. Chlapec se otočí na bok a zahledí se z okna. Po chvilce je slyšet jak přichází otec domů. Shodí ze sebe v předsíni boty a kabát, a pak přejde do kuchyně a začne nadávat. „Zase není hotová večeře, to snad není možný, ty seš fakt neschopná ženská, já vážně nechápu, jak sem si tě mohl vzít.“ Žena mlčí a jenom tiše a rychle připraví večeři. Muž během celé večeře nadává a vyčítá ženě vše, na co si vzpomene. Potom vstane a jde k dětskému pokoji. Žena se ho snaží zastavit „Nechoď tam, malý už dávno spí, přece ho nebudeš budit“. Chlapec ale ještě nespí, jen leží v posteli a klepe se strachy z otce. Ten vrazí do dveří. „Přece mám právo zkontrolovat svýho syna!“ rozčiluje se. „Tak vstávej, ukaž mi žákovskou a tvoje domácí úkoly!“ Hoch rychle vyskočí, vyndá si z aktovky žákovskou knížku a sešity s domácími úkoly a podá vše otci. Ten je cítit hospodou a netváří se vůbec přívětivě. „Dobrý“ řekne otec při pohledu do žákovské knížky, i když hledí na první stranu kde je jenom jméno. Na domácí úkoly se ani nepodívá a vyjde z pokoje. Chlapci se uleví, že dnes nedostal výprask a lehne si a konečně se pokouší usnout. Z vedlejšího pokoje je ale slyšet křik. Otec řve na matku a je slyšet i jak jí mlátí. Zase, stejně jako každý večer co přijde domů opilý.
Muž si otře čelo od potu a napije se. Potom vymění krumpáč za lopatu a začne vyhazovat vykopanou hlínu. Jeho vzpomínky pokračují.
Malý chlapec ráno vstane a jde na snídani. Matka má na tváři malou modřinu a pokulhává. Chlapec když jí vidí tak jí obejme a rozpláče se. „Nikdy nebudu jako táta.“ Říká jí přitom. Potom se nasnídá a jde do školy. Jelikož je nadaný tak se mu ve škole daří dobře, ale i přez to ho otec bije. Den probíhá dobře, další pěkné známky do žákovské, až na hodinu kreslení. Třída mohla malovat to, co každý chtěl. Chlapec, kterého sledujeme, kreslil okénkový komix, kde jeden modrý hrdina bojoval proti červeným zloduchům. Pod každé okénko obrázku připisoval text, co hrdina dělá a říká. I když to byl jenom panáček, co byl větší tečka coby hlava a tělíčko bylo pět čárek. Pro tohoto chlapce to byl rytíř, který bojuje za dobro. Když učitel procházel třídou a viděl, co chlapec kreslí, sebral mu papír a zadíval se pod poslední okénko, kde stálo: Rytíř: Teď zaplatíš za všechno, co jsi prováděl nevinným lidem!“ A na obrázku byl červený panáček, který klečel a nad ním stál ten modrý a v ruce měl meč. Učitel neměl pochopení pro tu hlubokou myšlenku boje za svobodu a mír, papír vyhodil a chlapci řekl, že má namalovat nějaký normální obrázek.
Muž vymění lopatu zpět za krumpáč, napije se a pokračuje v práci a vzpomínání.
Vidíme opět toho samého chlapce jenom o dost let staršího. Tentokráte se nacházíme na střední škole. Co to bylo za školu, to není důležité. Podstatné je to, že třída je plná chlapců. Všichni se vesele baví, když v tom zazvoní. Vejde učitel a probíhá výuka. Na konci vyučování jdou chlapci společně ze školy ven. Baví se o tom, co budou dělat odpoledne. Padne návrh jít do hospody Pod lesem. Všichni nadšeně souhlasí. Sraz se určí na čtvrtou hodinu odpoledne. Všichni se rozejdou domů. Náš chlapec jde stejně jako všichni ostatní, jenom se netěší domu na otce. Už ho kvůli pití vyhodili z práce, tak je teď buď doma a pije, nebo jde do hospody. Když přijde domů, zjistí, že tam otec není a tak si kvapně udělá úkoly a vyrazí ven za kamarády. V hospodě to dopadne tak, že se všichni opijí. Pak se ve veselé náladě večer rozejdou domů. Po příchodu domů chlapec zjišťuje, že otec ještě není doma. Matka není nadšena, že přišel domů opilý a vytýká mu to „Začínáš se chovat jako tvůj otec.“ Protože to není poprvé, co takhle dorazil. Ale on se jí vysměje, navečeří se, vykoupe a jde spát.
Muž si protáhne bolavá záda a otře si pot z čela. Vymění krumpáč za lopatu a pokračuje.
Zazvoní zvonek. Matka jde otevřít, ale chlapec se postaví před ní, z obavy že jde opilý otec. Ve dveřích stojí policista. Pozvou ho dovnitř a po krátké debatě jim policista oznámí tu smutnou novinu, že jejich otec se včera při odchodu z hospody na cestě domů na jistém místě upadl ze schodů a velice ošklivě se zranil. V nemocnici pak svým zraněním podlehl, neboť měl již velice zdevastovaný organismus alkoholem. Chlapec ani matka touto zprávou nejsou příliš zarmouceni, je sice pravda že to byl manžel a otec, ale způsob jakým se k rodině choval, už byl ve stadiu, kdy ho oba nenáviděli.
V pravidelném rytmu muž vybírá hlínu z příkopu. Jak postupuje ve svých vzpomínkách dál, jako by přestával vnímat svoje okolí.
Studentský večírek je v plném proudu. Všichni pijí, slaví a užívají si. Můžeme vidět, že z našeho chlapce je už skoro dospělý muž. Je hvězdou večírku, má kolem sebe spoustu holek, nejvíc pije a nejvíc se směje. Stal se z něj typický bohém se svými třemi hesly ženy, alkohol a hudba. Ale i přez to je nejlepším studentem ročníku. Všichni profesoři ho chválí a říkají, že to dotáhne daleko. Jemu je však budoucnost ukradená. On se chce bavit a hlavně aby měl dost alkoholu.
Proběhne další výměna lopaty za krumpáč. A muž se znovu napije.
„Vítejte u nás v práci.“ Říkají mu s úsměvem jeho kolegové. Muž usedne za svůj pracovní stůl. „Už je tomu tak, dostal sem se, do jedné z nelepších firem v okolí.“ Řekne si spokojeně pro sebe. Potom jde za šéfem, aby zjistil, co přesně bude dělat a začne pracovat.
Tempo krumpáče začíná zrychlovat, stejně jako počet jeho vzpomínek.
Vidíme kněze, jak promlouvá k novomanželům, kteří si právě řekli své „ano“. V kostele je spousta příbuzných ale hlavně ženichova matka. Která se konečně po tolika letech zase šťastně usmívá.
Krumpáč narazil na kořen stromu. Muž ho očistí a zavolá si o pilu a začne kořen řezat.
Zahradní party. Muž sedí a spolu s několika jeho kamarády popíjí a vesele se baví. Po zahradě běhají dvě děti a mužova manželka nese občerstvení a vesele se usmívá. Všichni se dosytnosti najedí a pak už jenom dlouho do noci pijí. Potom co se rozejdou, se opilý muž vydá domů do ložnice. Padne do postele a začne se sápat na manželku. „Nech mě bejt, už několikrát sem ti řekla, že jestli budeš takhle pít tak si večer spi na gauči.“ To muže jenom naštve a nakonec je stejně po jeho. Stejně to tak dopadne skoro vždycky, když je opilý, pokud žena nemá to štěstí, že usne dřív, než se v posteli stihne zorientovat.
Kořen letí ven z příkopu stejně tak jako pila. Muž popadá krumpáč a vrací se ke kopání. A jeho vzpomínky se mění velikou rychlostí.
Je vidět slet několika manželských hádek. Potom rány, které manželka obdržela. Pití v hospodě, pití v práci, pití doma. Silnější hádky, rány které dostala nejen manželka ale už i děti. Vyhazov z práce. Pití. Další hádka s manželkou, kde mu vyčítá, že se začal chovat přesně jako jeho otec a začne mluvit o rozvodu. Muž se rozezlí a odchází z domu. Opilý usedá do auta a řití se v noci městem a sám neví vlastně kam. Blíží se ke křižovatce, na níž svítí červená. Muž nezpomaluje a ani se nepodívá, zda do té křižovatky něco nemíří. Už je na ní. Následuje náraz a hromada rozmazaných obrazů a blikajících světel.
Krumpáč dopadá, ale už se znovu nezvedá. Muž je na pokraji pláče. Chvilku se vzpamatovává a pak zase pokračuje v práci.
Nemocniční lůžko. Přichází sestra a doktor, který mu oznamuje, že už se jeho stav začíná zlepšovat a že byl v bezvědomí bezmála dva týdny. Potom přichází jeho manželka, která mu oznamuje, že proběhl rozvod, a kvůli jeho násilnostem a bití proběhl bez jeho souhlasu. Dává mu klíče od bytu a oznamuje mu, že má doma všechny papíry od soudu, a rozhodnutí o alimentech. Potom bez dalších slov odchází pryč.
Přestávka, zahlásí jeden z jeho kolegů a všichni jdou kousek vedle na lavičky, kde svačí. Muž je stále ponořen do ticha. Už všechno pochopil. Ale nejvíce ho mrzí věta, kterou řekl své matce „Nikdy nebudu jako táta.“
Zatím žádné hodnocení
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Sobotní ráno | Jenom sen | Nic o ničem | Noční lov | Chtěl bych..