Mrzí mě pár věcí. Že ti tak nepěkne ke konci utekla forma. Verše opravu lépe propracovat. Vázanost je krásná věc, tím spíše v lásce, ale ... působí to dojmem lovení veršů z paty v akutním shonu vyznat lásku a tím ji deklarovat za platnou/skutečnou. DAlší výtku bych měl v nepodařeném držení tóniny básně. Chvíli se roztáváš a pak hned trneš (viz. vždy když tě vidím, musím se usmívat/
když spolu nejsme na tebe vzpomínat). Bije to do očí a zavání nedotažením myšlenky. Spíše chabou myšlenkou.
Jako pozitivum vidím shanu o důraz při opakování první sloky. Jen tenhle akt opravdu signalizuje jak moc ji máš rád, že se nebojíš to 2x vyřvat do světa.
Doporučuji přečíst prokleté básníky, klidně i české, pro inspiraci v milostné poezii.
Hodně zdaru a méně kalu.
Pes/ves, už neštěká, ani nevrčí...
líbat-lítat hřát-rád pravá-hlava krásný-šťastný stojí-rojí a tak dále věřim že jí máš rád, věřim že z toho bude mít radost..ale pes-ves, vosa-kosa, strom-hrom, to už tady bylo ...;-)
Jenom sen | Soudružka | Hrad | Motivační | Připadám si