Říká se, že člověk uvidí celý svůj život ve chvíli zatracení. Tak nějak zpomaleně, je to lež. Já slyšel jen ránu, tupou, typické bum jako když padne pytel brambor. Ironické, uklouznout na darované flašce. Prý alkohol metla lidstva. A v láhvi? Lísteček „Vše nejlepší k pěti létům abstinence, tvá Sylvie.“
__
Pusto, pusto a prázdno. Kus papíru, uhel, několik řádků a prosba, ať moře je konejšivější, než v den osudové bouře. Zazátkovat naději, nápřah, žbluňk a modlit se. Modlit se, ať datum expirace nedojde konce.
Či snad rozbít láhev a střepy vložit pod tepny, jako vzkaz dalším, že tady naděje není?
__
Vypustím draka, přesně na první listopadový den. Na jeho ocas přivážu malou, nepatrnou lahvičku a v ní vzkaz:
„Raduj se, draci nejsou jen v pohádkách.“
Je jedno, o které skály se roztříští sklo, když to neslyšíš. Ve vzduchu má šanci vzkaz doletět, v moři se v slzách utopí. Leť! Kšá!
__
Prej, je to kanec, říkali. Nejlepší ze všech. Tak slovo dalo slovo, možná dvě slova, možná pár panáků, nepamatuji se. Bylo to včera.
Řvala jsem „Udělej mi to tvrdě! Jó! Nestyď se! Na co máš tu flašku?!“
Mno, teď tu sedím na kožním. Lidi dávají fakt nechutný věci do láhví.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Sv. Pravda | Soulož (s texty) | Minutovka | Titán páry | Neodborná propaganda