Bylo tak půl druhý ráno. Seděl jsem uprostřed zakouřenýho pokoje a mazlil se s kočkou, která měla za pár měsíců umřít. Kluci šli na balkon kouřit.
Priváty u Čendy, jak jsme říkali kámošovi Čeňkovskýmu, měly jedno velký plus. Nikdy jsi neusínal sám. Taky jsi nikdy neusínal střízlivej, ale protože jsem se nikdy nezničil tak, abych usnul jen tak, bejval to pro mě problém.
Kluci šli na balkon kouřit. Čenda, Mity a Jarda. Čendův táta bejval velvyslanec. Férovej chlap. Čenda podědil diplomatický schopnosti. Citilivej byl po mamince. Čendovýmu tátovi by se asi nelíbilo, co děláme v jeho velvyslaneckým bytu za prasárny.
Tenhle privec byl ještě v cajku. Všechny ostatní jsme nazvali jako gayfesty. Prostě nám chyběly holky. Některý byly moc suchý a jiný by to zase celý rozflákaly. Ten zbytek by s náma nešel, jelikož náš humor buď uráží a nebo je perverzní.
Tenhle privec tu s náma byla holka.
Terka.
Kluci byli pořád na cígu a já se mazlil s kočkou. Terka byla zrovna na záchodě. To byla ta věc, kterou jsem zatajil a taky důvod toho, proč jsem na to cígo nešel taky. Věděl jsem, že až vyjde ze záchoda, přijde za mnou.
Neměl jsem přehnaný sebevědomí. Tuhle holku jsem dycky nechával Čendovi. Líbila se mu a já jsem říkal, že se mi nelíbí. Bylo to asi jen tím, že jsem si dost nevěřil. Nechtěl jsem o ní usilovat, bál jsem se odmítnutí. Tuhle noc to začalo bejt jiný a já cejtil v jejích očích něco, co jí přitahovalo ke mně, ačkoliv jsem vážně netušil důvod.
Když vyšla ze záchoda, šla opravdu za mnou. Sedla si na zem vedle mě a začala hladit kočku. V tu chvíli musela cejtit stejný napětí jako jsem cejtil já, protože z ničeho nic naše oči přestaly pozorovat ruce přejíždějící po srsti kočky, nýbrž se zastavily na očích toho druhýho.
Ten pohled mluvil za vše.
Nikdy jsem si nemyslel, že věc, kterou člověk neměl v úmyslu přinese tolik vzrušení. Nebylo potřeba promluvit. To, co bylo potřeba bylo políbit toho druhýho něžně a přitom určitou vášnivou silou, kterou neprožíváš každej den, ale rychle se naučíš rozlišit lidi podle toho, jak smyslný to s nima je.
Kluci otevřeli dveře s balkonu a my se přestali líbat. Skončili jsme jak jsme začali. Tím pohledem.
„Do píči vole, jsem strašně unavenej, dám si poslední pivo a jdu spát.“, řekl Jarda a Čenda s ním souhlasil. „Ivááánku, kamarááááde“, začal řešit Mity svou oblíbenou divadelní scénku z korupčního fotbalovýho prostředí. Sral mě. Měl metr šedesát, zuby mu z huby trčely jak upírovi a slintal. Nikdy neměl holku. Vzhledem k jeho obličeji to bylo logický a nevadilo mi to. Spíš to, že považoval Slavii Praha za víc než svojí mámu a kromě toho znal na světě jen sázení, sázení, sázení a dělnickou stranu.
Je to divný. Lidi má člověk svým způsobem rád, i když je nesnáší.
„Souhlasim, ale jdu ještě na cígo“, sdělil jsem suše svýmu okolí a nejspíš proto nikdo nereagoval. Nechtěl jsem to po nich. Jedinej po kom jsem to chtěl byla Terka a ta taky nic neříkala. Prostě se zvedla a šla taky.
Nejvíc divný na tom bylo, že den předtím nám všem tvrdila, že jí chlapi nepřitahujou. Možná jsme se ještě nevyznali v ženskejch mozcích, který asi nejdou pochopit nikdy, ale byli jsme z toho na větvi. Přisuzoval jsem to zklamání z bejvalýho partnera a jak jsem tak stál v tričku na prťavým balkoně a dejchal chladnej vzduch květnový noci, neměl jsem potřebu blábolit do větru.
Hvězdy byly docela hezky vidět. Jasná obloha. Nečekal jsem to, ale Terka promluvila první.
Jestli jste čekali repliku, máte smůlu. Promluvila svým tělem. Popošla dva kroky, cigaretu si nechala v ruce a obejmula mě.
Zavřel jsem oči a tipuju, že i ona je měla zavřený. Větřík nám schazoval popel z cigaret na podlahu balkona a my si užívali tu strašně divnou chvíli, co nejvíc to šlo.
Tušil jsem, že to je na hovno. Nebyli jsme moc opilý, ale nevěřil jsem. Nejhlubší věci umíraj ráno. Krásný prožitky nedokážou snýst ranní slunce. Pohled pravdy a upřímnosti.
Po pěti minutách jsme se vrátili zpátky do bytu a všichni už byli unavený. Mity nám sdělil, že než se s náma dělit o spaní, radši půjde chrápat domů. Čenda měl all inclusive, což znamenalo jeho postel. Jarda se přidal. Terka v ložnici spát nemohla.
„Nedokážu usnout bez puštěný televize“, šeptla, pousmála se a já byl ochotnej kvůli ní vůbec nespat.
„Tebe kluci nepřitahujou?“
„Ne“
„Tak proč to děláš?“
„Nevim“
Mně začalo bejt ze všech těch ženskejch mozků špatně.
„Neřeš to“, řekla a přisála se svejma dokonalejma rtama na ty moje, který nehodnotím.
Těžko říct jaký by to bylo, kdyby to nějak dopadlo. Musel jsem odcházet v devět ráno a všichni ještě měli půlnoc.
Sednul jsem si na lavičku na zastávce tramvaje a zíral jsem skrz hnízdo ospalek na květinářství naproti.
Jo, opravdu to nemá konec. Lidský životy končej jen jednou za život a v tomhle příběhu nikdo neumřel. Dokud se tak nestane, nikdo nikdy nebude vědět jak to s náma dopadlo.
25.10.2010 ve 21:46 je to stejně na hovno jako to bylo v květnu 2010 na tý zastávce.
Prostě na mě zatím sere. Vadilo mi to tejden, ale co vám vonělo, voní vám napořád.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Hledá se Tony | Zahradní restaurace | Sedím u topení | Hazardérka | Prskající Paskvil