„Jméno nenosí smůlu,“ zakroutil hlavou Filip. „Jsi moc fajn. Chtěl bych... chtěl bych ...abys byl můj táta,“ řekl téměř neslyšně. „Teda aspoň náhradní. Tobě bych neublížil, to vím určitě.“
Mladá žena zůstala civět s otevřenou pusou. Gu-Gustav Zemánek? Nepřeslechla jsem se? To musí být shoda jmen, to není možné. Ale ten věk by odpovídal… Ale na mrtvého motorkáře byl až dost živý… Co to ten osud zase se mnou zkouší za divadlo?
Dívala se. Střídavě na chlapce, střídavě na muže. Chápala, že Filda má teď trošku citový deficit. Konečně, vždyť ani jí nebyl nesympatický.
Guliho to bezpochyby vyvedlo z míry.
„J-já? Vždyť vo mě nic nevíš, sakra. Třeba sem hroznej mužskej. Smrdim, místo ledničky mám díru v zemi a žiju tady v tom,“ rozhodil rukama.
„To nevadí. Ale měl bys mě určitě rád.“
Na to neuměl odpovědět.
„To stačí, Filí.“ zkrotila ho mírně. Hlavně chtěla ochránit muže od zbytečných rozpaků a potřebovala se na něco hrozně důležitého zeptat.
„Měl by sis odpočinout. Už je pozdě,“ ukázala na provizorní lůžko, hlas se jí třásl.
Filip se rozhodl, že smlouvat nebude. Sice nemusí ráno vstávat do školy, ale nechtěl si sestřičku zase rozhádat.
„Dobrou noc,“ pozdravil a vlezl do spacáku.
„Dobrou noc,“ políbila ho sestra na čelo.
„Chtěl bych s tebou mluvit,“ řekl po chvíli Guli, pojď, prosim tě, na chvíli ven.“
„Já s vámi, teda s tebou taky.“
Rozprostřel deku za garáží a rozdělal oheň. Sotva se setmělo, zablyštěly se první hvězdy a chlad se začal vtírat pod oblečení, s pohledem do plápolajícího živlu pronesl svou úvahu.
„Kamilko, vy dva ste vážně strašně dobrý lidi a sem rád, že sem vás poznal. Ale tohle není místo pro vás. Vy ste mladý, musíte bejt šťastný. Ať se stane cokoli, já vám do toho teda jako nechci kecat, ale měli byste prostě jít za chlupatejma, teda jako za policajtama a vyřešit to, dokavaď není pozdě.“
„Už je pozdě.“
„Ale kecy. Je to ještě prcek, chápej. Nikdo ho za vraždu neodsoudí, zákon na něj nemůže. Navíc by se u tebe dalo prokázat to, hm, znásilnění, kdybys šla hnedka k doktorovi. Teď seš za něj zodpovědná. Je mi tu s váma dost dobře, přiznávám, ale radši bych vás viděl někde jinde.“
„Co bych jim měla říct? Že jsme utekli?“
„Samo. Jenom pravdu, prostě žádný vejmysly navíc. Přesně to, co si řekla mě.“
„Nezvládnu to.“
„Ale jo. Starat se vo kluka by nebylo vo moc jednodušší, vono to ňák dopadne.“
Nasadil jí brouka do hlavy. Teď už věřila, že útěk nebyl nejlepší řešení. Nedomyslela to.
„Aspoň vám někdo pomůže. Určitě.“
„Já to chci taky, Kamí,“ ozval se náhle Filip, který poslouchal za bukem.
Kamila ho nehubovala.
„Pojď ke mně, broučku,“ hlesla sladce.
Usadil se na deku vedle ní a opřel hlavu o rameno. „Nemůžu usnout,“ vysvětloval.
„Půjdeme na policii, co myslíš?“
„Nechci se skrývat. Vždycky jsi mi říkala, že k problémům se mám stavit čelem a když už něco vyvedu, tak se přiznat, že se mi uleví. Chtěl bych se přiznat. I maminka by to tak určitě chtěla.“
Plamen olizoval navlhlé dřevo a pomalu ho pohlcoval jako nenažraná šelma laň. Osazenstvo mlčelo.
„Dobře,“ pronesla do ticha mladá žena. „Uděláme to. Ale ty půjdeš s námi,“ obrátila se ke Gulimu.
„No, jestli se jako bojíte, tak třeba vás doprovodim, no. I když benga z toho mít radost nebudou.“
„Ne, ne takhle. Půjdeš s námi napořád. Domů. Ale musíš mi odpovědět na jednu otázku. Pravdivě.“
„Domů… to zní hezky. Fakt pěkná pohádka. Ale já sem doma tady a tady taky skápnu, kapíš to?“
„Tak odpovíš?“
„Dyž budu vědít..“
„Jenom pravdu. Říkal jsi to před chvílí.“
„Jasan, tak už to vyklop, čéče.“
„Nejezdil jsi náhodou před šestnácti lety na motorce v Ústí?“
Teď pro změnu zůstal zírat chlápek. „Si snad jasnovidka? Jo, jezdíval. To bylo před tim, než jsem potkal tu moji fuchtli. Ale jak to sakra víš?“
Proboha. Tak to snad ne. Vlna radosti vzala Kamilu do náruče a tancovala s ní teď kolem ohniště, až se z toho dívce zatočila hlava. Ještě ten malý červíček pochybnosti…
„Ale neměl bys, promiň, být přejetý?“
„Spíš ujetý, ne? Ujetý jako tohle všechno. Ale už tomu rozumim. Tys asi četla ty noviny, co tenkrát napsaly, že sem se nechal rozdrtit kamiónem, co? To přehnali. Skončil jsem sice v nemocnici rozemletej na prach, jenže živej. Neskutečná drbárna, ten plátek. Pro senzaci člověka pohřběj zaživa. Ale to už je strašně moc pátků, to si nemůžeš za boha pamatovat, leda byste měli doma stoletej sběr.“
Dívka teď skočila překvapenému muži do náruče.
Že by se na mě konečně usmálo štěstí? Svět je tak neskutečně malinký… Taková náhoda!
„Ne, nepamatuji, jen jsem se něco doslechla. Kubíny je určitě tehdy četl. Totiž, jak jen to mám říct, abys, abyste oba nedostali infarkt...“
„Kamí, že jsi se mi nezcvokla, viď?“ strachoval se Filip.
„Ne, já ne, bráško. To tenhle svět je zcvoknutej. Bláznivej a fantastickej!“ přiskočila a vlepila mu velkou pusu na nos.
Sice o tobě nic nevíme, ale bráška tě má rád, a on má na lidi čuch. Potřebuju nějakou podporu. Zní to sice šíleně, ale táty, tedy teď už Filipa podnik potřebuje nového ředitele. A já bych se bála bydlet sama v tom velkém domě. Sice jsem se zařekla, že už tam nevkročím, ale byla by to asi škoda. Neboj se, mám všechno promyšlené, teda budu mít. Ne jako ten útěk.“
„Bohnice!“ vykřikl Guli.
Filip zíral v němém úžasu na sestru.
„Hele, já se nechci do ničeho zaplíst, mám tu svůj klid a...“
„Pomohl jsi nám, máš nás na krku. Nehneme se odtud. Jedině s tebou. Naše budoucnost je teď na tobě.“
„Doprdele!“ ulevil si.
„To má být ano?“
„No, prostě už to asi tak vypadá. Jo, teda jako ano!“
„Fajn. Stejně už mě nebavilo chodit na záchod za keř. Páchne to tam jako v kanále,“ zavýskla Kamča.
Trojice se rozřechtala a přestala až úplným vyčerpáním. Když Filip usnul, seznámila pana Guliho se svým odhalením.
Nebudu se rozepisovat o dojetí obou hrdinů. Proplakali se v náručí až do rozbřesku, ignorovali zvědavé pohledy svých sousedů. Těch příhod ze života, co dívka stihla navyprávět…
Druhý den ráno sbalili veškeré věci, Guliho vyparádili a koupili mu nové šatstvo v tržnicích. Zašli také do holičství, kde z něj udělali člověka. Nikdo je nepoznal. Praha, rozlehlá, stověžatá…
„Připraveni?“ vydechla nervózně Kamila před zašedlou budovou se stejně zašlou cedulí Policie ČR.
„Já jo, přikývl Filip.
„Rovněž,“ zazubil se Zemánek.
„Tak vzhůru do boje!“ zvolala energicky. Popadla bratra za ruku a pevně sevřela.
Váhavě vstoupili do místnosti, kde za stolem seděl jediný uniformovaný strážce zákona.
„Chtěla bych vám něco vyprávět. Dovolte mi představit pana Gustava Zemánka, mého otce...“ a z kapsy vyndala zmuchlané testy otcovství, které v onen večer v rozjaření sebrala s sebou do kapsy…
Epilog
„Kamila“ byla podmínečně odsouzena za neposkytnutí první pomoci s následkem smrti. Prokázané znásilnění a následné přiznání po opadnutí šoku (kdy pan „Zemánek“ vypověděl, že děti našel hrozně vystresované) byly polehčujícími okolnostmi. I přes doložení úmyslu, že možná nejednala v panice, když si stihla zabalit věci potřebné a promyšleně jednala i ve vlaku, se do vězení nedostala. „Kamile“ chybí dva roky k dokončení právnické fakulty. Specializuje se na trestní právo. Pomáhá jednak vést externě firmu, která jí v dědickém řízení připadla na třetinu s „Filipem“ a „Petrem“, jednak má zajištěnou praxi v pražské advokátní kanceláři, kde s ní jsou velmi spokojeni. „Ondřej“ ji ve všem hodně podržel, normálně komunikovat s ním však začala až po půl roce od činu. Se sexem má problémy dodnes.
„Filip“ strávil dva roky v dětském domově s psychiatrickou péčí. Jejich jediné příbuzné – babičce z „Kubínyho“ strany zamítli žádost na adopci kvůli jejímu špatnému zdravotnímu stavu. „Filipovi“ nebyl nikdy prokázán úmysl zavraždit otce. Čin byl kvalifikován jako nutná obrana s neuvědomělým jednáním. Má tak čistý trestní rejstřík. Stále má v hlavě prázdno a nepamatuje si jediný detail onoho večera. „Kamila“ za ním do domova docházela denně a v jejích osmnácti letech ho bez problémů adoptovala. Nyní je vzorným studentem třetího roku gymnázia a v ledním hokeji se propracoval do druhé ligy. Po studiu se chystá převzít vedení „Kubíny group software“. Počítače jej neskutečně baví. A Dostihy a sázky též.
„Petr“ se nezúčastnil ani pohřbu otce, svého podílu na firmě se vzdal ve prospěch „Filipa“ a celé ostatní dědictví věnoval „Kamile“. Dál žije nerušeným životem v Americe. K Vánocům posílá MMSky.
Pan „Guli - Gustav Zemánek“ se stal členem firmy „Kubíny group software“ na „Kamilinu“ žádost. Postupně se od řadového zaměstnance dostal až na funkci zástupce ředitele. Po opětovném prokázání otcovství se nechal zapsat na matrice jako právoplatný „Kamilin“ otec. Mluví velmi spisovnou češtinou.
Boží mlýny tedy snad opravdu pracují…
Pozornější lidé o případu něco mohli zaslechnout v televizních zprávách cca před pěti lety. Ale jak už jsem psala v úvodu, kromě příběhu jsem se snažila změnit, co šlo, abych „Kamilu“ a „Filipa“ co nejvíce ochránila. Život je někdy pěkná skládačka, nemyslíte?
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Lhát se nemá! | Splněný sen | Paranoia | Jen pryč - závěrečná část | Co vlastně jsem?