Co si dáte, madam?

  

Obyčejně se mi stává, že když si někam vyrazím a jdu domů sama, klesne mi nálada. Mám ráda večírky, oslavy narozenin a všechnu tu parádu kolem. Lidi se pěkně vyfiknou, holky se zmalují k nepoznání, jenže ono je to vlastně docela fajn. Směju se, normálně se bavím, ale nemluvím, což lidi zneklidňuje. Jen tak si sedím a koukám na kamarády kolem. Akorát doma je to jiné - tam jsem paní já, takže si dělám, co mě napadne.
S holkami jsme měly mezi Vánoci čas, a tak jsme si na sobotu domluvily prý luxusní, noblesní oslavu.
Koupila jsem dvě sedmičky bílého, čtyřicet odporných rohlíků, co mi lezly krkem, a spoustu pomazánek. Abych se snad nenudila, připravovala jsem jídlo na večer už od dvanácti dopoledne. Schválně jsem se podívala na hodinky. Zpočátku to byla docela legrace, po třicátém rohlíku, který jsem musela nakrájet na jednohubky a napatlat bramborovým salátem, jsem ale proklínala sama sebe. A to jsem ještě musela vysát a uklidit celý byt, abych tady vůbec někoho mohla pustit.
Kolem dvou jsem začala přestavovat obývák. Vlastně nevím, jak mě to napadlo, ale řeklo se večeře na úrovni, tak proč ne. Odnesla jsem všechny ty věci, co by se nám nemusely hodit, a uklidila je do velké skříně v předsíni. Naklepala jsem polštáře, připravila konferenční stolek a vyleštila pohárky na víno. Že já jsem takový magor, opakovala jsem si.
Kamarádky přicházely postupně, jako vždycky. Nejdřív dorazila Eva. Prý, že si cestou musela vyhrnout šaty k pasu, aby mohla přeběhnout přes cestu. Jsou dlouhé, takže v nich může dělat jenom malilinkaté krůčky. Kdyby si je nevykasala nad kolena, možná by ji přejelo auto. Musela bych pak zase schovat její sklenku, což by se mi asi nechtělo.
Povídaly jsme si, přikusovaly desítky česnekových jednohubek, které člověku přestávaly chutnat dřív, než jsem si myslela. Prý, že se budeme chovat na úrovni - aspoň jediný den v roce.
"A slečno, drahá, kdepak je dnes váš ctěný přítel?" zeptala se mě Eva z ničeho nic, kdesi mezi italským televizním seriálem a třicátou jednohubkou.
"Na služební cestě. Víte, muž v jeho postavení nemá příliš volného času," řekla jsem a začínala jsem chápat, v co se dnešní večer zvrtne.
"Ach tak. Chápu, podobné to bylo i s mým druhým manželem," povídala Eva.
Obě už jsme se smály a přiťukávaly si na zdraví.
Další host, který přišel, nevěřil svým očím. Hanka se nás lekla s tím, že nevěřila, že to s těmi šaty myslíme vážně. Nechápu, copak to snad není přirozené chodit ve dvoupokojovém bytě v černých lodičkách, koktejlkách a povídat si o burze?
Nakonec se převlíkla i ona. A přišla další návštěva, tentokrát už v předepsaném oblečení. Byla to Reja v černé skládané sukni a červené, trošku sváteční, halence. Vlasy měla stažené do drdůlku a vypadala spokojeně.
Stále jsme popíjely ze sklenek ze zlatým lemem, stále jsme se snažily neopustit hru, kterou jsme si pro tenhle večer samy vybraly.
Do poslední chvilky jsme pojídaly občerstveníčko, co jsme si připravily. Prázdné talíře a upatlané pohárky se válely všude kolem.
Jenže nám bylo parádně - samy jsme si vymyslely něco, co nám udělalo radost. Třebaže jsem druhý den musela přesunovat sedačku a dvakrát vysávat, abych se zbavila drobků z jednohubek.

Zobrazeno 2x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

David Havlíček (Mon-gi)31.1.2004, 20:14

ale obsahově celkem nedotažené ...

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>