Povím vám, to byl takhle jednou jeden, a nebyl to ten druhý, ani třetí, neměl to, co druzí, ale měl to, co oni neměli, a oni tudíž, to dá rozum, neměli to, co on. A co že vlastnil? Inu jiný, nežli oni všichni byl, a to tím že, zkrátka a dobře byl. Byl tím čím byl a byl tím rád. Zato nebyl tím, čím a kým býti neměl, což bylo, považte, k nezaplacení, čehož si mnozí necení.
Leč to bylo trošku nebezpečné, neb vybočil z řady a až moc se odlišil, a tak ho nikdo nechápal, což želbohu jest zlé, jelikož nechápavost kráčí někdy ruku v ruce s nenávistí.
Žil sám, vznášel se v oblacích, kam ti druzí, přízemníci s myslí chorou ani nepáchli, neb tak vysoko nikdy nedosáhli. Stranil se jim a oni jemu, vskutku křehká, leč fungující symbióza. On nezajímal je a oni jeho, Šťasten byl a oni též.
Co chybělo mu však, byla pravá láska přece, ač vynálezů vymyslel a knih napsal stohy, on nepozal ji více.
Předstihl dobu, a ona, potvora, dala mu to znát. Dnes vychvalován je, že nevíte, kdo to je? Nejste sami, bylo jich víc. Který z nich byl to, nepovím sic.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Osud a hovno | 5. díl- Chameleóní obvod | Stydět se, či nezájmem oplývat? Tak nějak nevím… | Most přes řeku času | Smutek v noci, žal úplňku