Sedět na zídce mezi větvičkami akátu,
pod sebou žebřík, na zdemolovaném nádraží,
poslouchat prken na lávce, pod koly cyklistů dunící sonátu,
na samotném Prahy zápraží,
sledovat líně plynoucí Vltavu,
jež se, jak lesklá stuha vine zalesněným údolím, kde líně leží,
toť místo, obydlené po bohu,
Ten kraj vždy bude mi domovem, ač lidé tam o všem jen mlží,
tam, kde rychlíky dávaj dobrou noc,
pár ožralů na hřišti s merunou běží,
sobě na pomoc,
v hospodě zas obtloustlý Pepa nalévá "kozla jako křen,"
stejně však tahle vesnice krásná je, přece jen...
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 10x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Předně díky za komentář. Pravda, báseň to tak úplně není, ale přišlo mi lepší útvar s rýmy zařadit do kategorie básní, ač do ní nejspíš příliš nezapadá.
A proč by nemohla být próza v rýmech? Podívej na "Princeznu se zlatou hvězdou". Toť poeticky prozaická pohádka. Běž do toho a zkus to. Kousek už máš za sebou a rozhodně to nezní špatně. Velmi rád si to přečtu.
Lost Hope- 1. díl | Vesničko má... | 6. díl- Paruka a nanoboti | Vincentův povzdech Gauguinovi/ Už nikdy | 2. díl- Probuzení