
3 015 autorů
Cesta byla tak strašně dlouhá. Úmorná, nebezpečná, skličující a přesto jsem se do ní zamiloval. Když jsem usínal pod sadem, jedl jablka a přemýšlel o svém bytí - smál jsem se na celý kraj. Ach, mně bylo tak krásně, neúnavně božsky. Večer jsem hleděl na hvězdy, ve dne na krásu přírody. Vesmír mi připadal nadpřírodní, to co nemohl stvořit nikdo z nás (ani ona). Jediný, kdo měl žezlo, byl čas.
Jednoho pustého dne, kdy nebylo vody, natož jídla, jsem potkal staříka.
Měl stříbřité vlasy rozpuštěné do kolosálních vln a jednoduché šaty. Látka mi byla neznámá. Přišel ke mně, podal mi ruku a řekl: „Miluj květ tak, jako on miluje tebe. Miluj svobodu tak, jako ona tebe. Pomiluj se s vůní, jen ona tě dokáže sepnout“. Načež zmizel a už jsem ho nikdy neviděl. A víte, co je na tom nejhorší?
Zrovna jsem se probral z bezvědomí, které mi způsobila zpráva od doktorů: Máte poslední měsíc života, pane M.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Což je z mého pohledu, jasné, že čtenář s toho má jiné dojmy
Takže to nehaním
Děkuji Ti za komentář 
kvalitní komentář (0)
Budu to celé měnit a znova předělávat, což je potřeba
Díky za koment 
kvalitní komentář (0)
Jen jsem se ze začátku lekl co se děje
))
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!
Běh životem | Thanatos | Cesta Námořníka | Zhmotnění | Realita