Po přihlášení můžeš vložit svůj příspěvek do fóra. Pokud tvůj příspěvek nespadá do tohoto tématu, najdi odpovídají téma nebo si založ vlastní.
Popis: The 5 dirtiest animated films for adults of course mel
http://gorgeous.women-pics.gwnerdy.danexxx.com/?tierra-tia
northside productions porn home videos free porn amature japan porn youtude porn free teen porn videos with toys
Nevím proč dávám
pravou nohu přes levou
proč si z pátku na sobotu
resetuju svět
proč bez dvou za dvacet
jsem i ve třiceti
proč se blbě ptám
na to, co znám
když tomu
stejně nechci rozumět
Nach západu je ztřísněn mraků tuší
a na vše lehá tichý nádech fialový...
Pojď, Lásko má, ty ve rtech s mystickými slovy,
pojď, půjdem ve kraj vyvolených duší.
Ve kraj, kde němá zrcadla jsou vody,
kde v chorých asfodélech bují bolehlavy -
tam na těch březích k sobě nachýlíme hlavy,
svým duším chystajíce cudné hody.
A budem bloudit v sebe ponořeni,
jen prsty naše v stisku budou hovořiti,
až dojdem tam, kde prostor v Neznámo se řítí,
kde tichý val svůj zvedá Zkonejšení.
Mhou jarní kráčeli jsme do údolí se skal
a v páře před námi už usínaly líchy.
Do stromů vonících déšť jarní zticha pleskal
a v hnízdě na stromě pták nepohnul se tichý.
Křik sojek utichl, rosniček skřehot pouze
se mlhou ozýval a zase zvolna ztichal.
A kapky dešťové mizely v kolech v strouze,
mech voněl smočený, strom chvílemi mhou vzdychal.
A měsíc nevyšel a hvězdy nezaplály,
dál tiše krápalo na měkké peří drozdů.
Jen trubka hajného se zatřásla kdes v dáli,
v to tiché pleskání a v tlumený zpěv hvozdu.
Proč ženy básníků bývají uplakané,
když ruce manželů se dotýkají hvězd?(Někdy jen hvězdiček.)Což vědí,co se stane?
Milenci světa krás vracejí se jim zpět.
Doma jsou neklidní, smysly jak na číhané.
Žena básníka ví,co bude musit snést
od muže s citem žen. Čí světlo v něm zas plane?
Podivné zvíře si usedá na pelest.
Koho chce vlastně svést,zas jen svou poezii?
"Mým dílem je můj muž,"myslí si každá z nich,
"uhnětla jsem ho já,čtu mu verš na očích.
Já mlčím o múzách,já chválím, kritizuji,
(dám maso do trouby),odpustím,sejmu hřích.
On svůj cit vytroubí...já bolest uvnitř skryji."
Kolikrát mě už napadly verše
i na křižovatce ulic,
dokud svítila červená!
Proč ne!
I zamilovat se je možné
v té krátké chvíli.
Než jsem však přešel ulici
k protějšímu chodníku,
na verše jsem zapomněl.
Tenkrát jsem ještě dokázal
sypat je z rukávu,
ale na úsměv
té, která přecházela přede mnou,
vzpomínám dodnes.
Pod železničním mostem v Kralupech
často jsem se jako chlapec šplhal
do koruny vykotlané vrby
a v proutí nad řekou
jsem přemýšlel a snil
o prvních verších.
Abych však nelhal, přemýšlel jsem též
a také snil
o milování a o ženách
a díval jsem se, jak po vodě
plavalo urvané rákosí.
Velikonoce byly za dveřmi,
ve vzduchu bylo plno jarních kouzel.
I ledňáčka jsem jednou zahlédl
na pružném proutku.
Po celý dlouhý život
druhého jsem už nespatřil
a přece moje oči dlouho toužily
poznat tu drobnou krásu.
Tenkrát i řeka prudce voněla
tou hořkosladkou vůní,
jako voní dlouhé vlasy žen,
které s jejich ramen přetékají
po nahém těle.
Když jsem pak po letech
do těchto vlasů ponořil svou tvář
a otevřel oči,
v prosluněné hlubině jsem uviděl
až na dno lásky.
Jsou někdy vzácné chvíle v životě,
kdy se opět octnu
pod železničním mostem v Kralupech.
Všechno je tam jako kdysi,
i ta vrba -
ale to se mi jen zdá.
Velikonoce jsou opět za dveřmi,
ve vzduchu je plno jarních kouzel
a řeka voní.
Každodenně totiž pod mým oknem
časně zrána rozběsní se ptáci,
a zpívajíce o překot,
přehlušují jeden druhého
a sladké sny,
které obvykle se zdávají až k ránu
jsou tytam.
Až teď jsem si všiml, že ses ptala na toho Skácela, Sněhurko. Převelice se ti omlouvám. A myslím, že je to z Metliček, ale nejsem si jistý a nemám to teď u sebe, takže s určitostí ti to říct nemůžu...
KDO VÁM TAK ZCUCHAL TMAVÉ VLASY
Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo.
Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo.
Ó proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na sítí,
zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí,
mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou
a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou.
Vás tenkrát z jara čekal jsem…
V obzoru modrý zvučel jas.
Já napjal struny z paprsků,
by echem chyt se v nich váš hlas.
Nuž rcete, kde jste tenkrát byla?
A pod jakými zeměpásy?
Nuž rcete, čí jste jaro žila?
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená?
Má duše marně toužila tím tichem uděšená.
A teď! kdy nevzpomněl jsem snad,
vše se tu chystám zanechat,
na plavbu bych se vydal rád,
proč jdete vadnout na můj sad?
Pro nás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří.
Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří,
chci odplout sám a poslouchám
podzimu pohádkové hlasy,
jdu hledat Nové království.
To jak se sklání nad stmíváním léto
Je beze zbytku
Na tenkých větvích celé jeřebiny
A mimo tíhu čas
Srpen tak blízko jako bodlák u cesty
Dny o píď kratší
Pod křehkou hvězdou kusé rozhovory
Ještě si nevěříme že by přišel podzim
Z blízkého houští
Napořád stromy kotví v kořenech jak zvony
Dolehla jistota
A překrásná je nepotřeba nářku
sice to není báseň, ale tak něco pro odlehčení atmosféry neuškodí.
Horkýže Slíže - Bernardín
Bernardín mal apetít, Babe Jáge zjedol riť.
Betón, asfalt, fugén, kléber, cement, kváder, brizolit.
Bulvár vinil rokenról, bol to pre nich, bol to gól.
Vo vestibúle Fredy Krúger z tváre zotrel Dermacol.
Aligátor biliárd a bordel prúser margarín,
Fredy Krúger cirkulár a Bába Jága Halloween.
Ventilátor multikábel Fredy Krúger imbecil,
bastard vygrcal na centrifúge trojitý kinedryl.
Bernardín je konzument, zjedol ritný inštrument.
Baba Jága na kontróle, doktor s ňou mal incident.
Zaznel verdikt utratiť, bilancujme ja i ty.
Dieter Bohlen je od kólen a Bába Jága bez riti.
Mám moc ráda taky jednu od Skácela, ale nemohu knížku najít a paměť selhává. Takže z jiného soudku -
Jenny Joseph: Warning /1962/
When I am an old woman
I shall wear purple
with a red hat which doesn´t go
and doesn´t suit me
And I shall spend my pension
on brandy and summer gloves
and satin sandals, and say
we´ve no money for butter
I shall sit down on the pavement
when I am tired
and gobble up samples in shops
and press alarm belts
and run my stick along the public railings
and make up for the sobriety of my youth.
I shall go out in my slippers in the rain
and pick the flowers in other people´s gardens
and learn to spit.
You can wear terrible shirts and grow more fat
and eat three pounds of sausages at a go
or only bread and pickle for a week
And hoard pens and pencils
and beermats and things in boxes.
But now we must have clothes that keep us dry
and pay our rent and not swear in the street
and set a good example for the children.
We must have friends to dinner and read the papers.
But maybe I ought to practise a little now ?
So people who know me are not too shocked and surprised
when suddenly I am old and start to wear purple.
Skácela tu sice už někdo psal, ale já si teď ujíždím na "Chybě broskví" - pokud jsem tu o ní už nemluvila - četl nám kousek vyučující ve škole, dokonce jsem si ji dala do hlavičky na blog:
velbloud je bloud jenž bloudí
tam kde je nouze o jabloně
pro velblouďátko hledá žízeň
hedvábnou hlavu k zemi kloně
A strašně se mi nedávno zalíbily Večerní písně, nejvíce:
"Bůh povolal mne do ráje,
bych tam učil zpěvu.
»Ne dobře být mi samotnu!«
A Bůh mi stvořil Evu.
Ne žebro vyňal z ňader mi,
leč srdce mého půli,
a proto se tak rádo teď,
to srdce k Tvému tulí.
A proto tak se divná teď
mi touha v srdci hostí,
a jest mi, jak by srdce nám
zas měla v jedno srosti.
A proto, když jsem daleko,
zpět noha marně kráčí
a u srdce mi bolno tak,
že jest mi — ba až k pláči."
- 13.7.2013, 17:00
Eliah Bruno
no jo-je nasranej
prej štvu políra Kratochvíla
(mu prskance se z hrdla derou)
pádím na rande s jeho dcerou
tvrdnoucí malta po mě zbyla
a místo vápna míchám sny
až špulím hubu do popěvku
ze sebe ráda dělá děvku
(má břicho hladký-překrásný)
dnes přitáhne i kamarádku
(prej budem splétat svoje údy)
jen fotřík prská-uvšechvšudy
je staveniště v ne po řád ku!
ráno zeď spadla-i můj oud
doufám že vše zas postaví se
řve Kratochvíl-prý budu viset
...
(já bušil jako strakapoud)
Ach jak je sladká voda která od nás teče
K slanému moři
Znám její prameny a vřes
Lopuší na hlinitém břehu
Dolního toku
Čápi a proutěná hnízda
Na jaře pilné čeření vln
V rákosí vítr a na půlnočním nebi
Brodivá luna
Rybářské ohně v prázdných zátokách
Na písku šupiny A za návnadu stesk