Přivést na svět dítě je podle mě zlomyslnost. Vždyť kolik znáte lidí, kteří den co den žijí s myšlenkou: „Ten život je ale super, ten stojí za to žít!“ Všichni, co tu už nějakou dobu jsme, se shodneme, že život nám dává občas pořádně zabrat, že to není žádná sranda, ale hromada povinností, stresu a starostí. Samozřejmě, že se sem tam nějaká ta pěkná chvilka najde, ale všeobecně je jich míň, než těch optimistický pohled člověka na svět znavujících.
Někteří jsou přesvědčeni o tom, že hlavní funkcí lidí na této planetě je rozmnožovat se. To je velmi pěkná myšlenka, ale komu tím vlastně děláme službu? Jaký je účel? Že by si to tak šikovně zařídila planeta Země, na které všichni společně žijeme? Takový člověk se narodí, něco třeba pomůže změnit nebo vytvořit (někteří se jen tak „vezou“ – to jsou ti, kteří pouze požívají vynálezů a produktů ostatních; ale i při hlubším zamyšlení - plní tu určitou funkci, i když jen „pokusných králíků“) a pak si tento člověk umře a to svoje dílo tu nechá ostatním pozemšťanům, kteří nastoupí další směnu. Ale jaký je vlastně cíl? Co je tím zamýšleno? Co to pro tu planetu vlastně vytváříme? A kdo je boss? Bůh? Nebo žádný není a my se tu jen tak hromadně plácáme? A děláme to správně? Proč je správně to, co vymyslel někdo před námi a my se tím teď řídíme? Proč to není úplně jinak? Nebylo by to taky správně? A je to vlastně teď správně? Mohlo se něco stát, abychom byli dál? Nebo naopak: mohlo se něco stát, abychom nebyli tak daleko? A patří všichni do doby, v které se narodili? Nejsou tu zbytečně? Má každý své místo „u pásu“ při vytváření světa? Spoustu otázek, na které zřejmě nikdy nebude možné odpovědět.
Člověk se narodí proto, aby prožil svůj život a umřel. A ten čas mu tady vyměřený se snaží prožít, dle svého uvážení, do určité míry kvalitně. A opět se k tomu dostávám. Proč děti? Jistě ty roztomilí prťavci mohou vykouzlit úsměv na tváři, ale opět převládají starosti a zodpovědnost. Dělají to dospělí pro sebe, aby se něco v jejich životě změnilo, aby si dokázali, že to taky dokážou – myslím tím udělat dítě, nebo snad pociťují k té planetě takovou zodpovědnost, že se starají o další generaci „mravenečků dělníků“ (nemusí jim být jedno, co bude se světem, až tu nebudou)? Ať přemýšlím sebevíc, nenacházím žádnou výhodu pro dítě, které se rozhodnou přivést na svět. Dítě pak také často slouží dospělým jako odkladiště jejich nesplněných snů a nadějí, toho, co dospěláci za svůj život nestihli nebo k tomu neměli dostatek odvahy. Učí své děti to, co je kdysi učili jiní dospěláci, to, co si myslí, že je správné (je?) a často si zlomyslně užívají jejich utrpení při mukách ve škole a prvních neúspěších, aniž si to možná sami uvědomují. Tváří se, jakoby to byla lidská povinnost, protrpět si mnohá úskalí života a snad to i považují za jakési zadostiučinění za příkoří, která byla podobným způsobem kdysi prováděna jim. To by mohlo potom takové dítě napadnout: „Tak proč tady teda jsem? Tobě pro zábavu? Nebylo mi před tím lépe, jak jsem nebylo?“ Ano, dítě, jsi tu převážně rodičům pro jejich zábavu, pro jejich zlomyslnou zábavu. Přivedli tě na svět pro sebe. A ačkoliv tě zcela jistě milují, neuvědomují si, že až oni tu nebudou, budeš vysláno do boje života zcela samo a tvá funkce tady nebude dělat jim radost, ale budeš se muset nějak vyrovnat samo s životem i samo se sebou. A zcela jistě si budeš chtít ten „bídný život“ jednoho dne okořenit potomkem…
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Horké a tlukoucí | O (ne)smyslu života | My dvě, ty a já! | Lidé u stanice | Funkce novin