3 002 autorů
Jíst méně, ale častěji vede k uzdravení.
[Přísloví čínské] Další >>
Život je nevšední a ještě stále, díky Bohu, existují věci, které nás nepřestanou překvapovat. Co nás ale zcela jistě NEpřekvapí, je vlastnopísečná pohrabivost některých lidí. V příkladu, na kterém se to pokusím uvést, bych však měla spíše použít slova jako: vlastnosněžná zametavost.
Laskala jsem se s pocity, které ve mně vyvolával jediný pohled na zasněženou krajinu. Přemýšlela jsem o tom, jaké to asi je tam výš, tam nahoře ve vzduchu, kde sněhové vločky ještě nemají kam usedat a jen tak si poletují. Vzpomněla jsem si na Lelouchův film, kde se hlavní hrdinové brouzdají po kolena v mýdlové pěně představující sníh, a ačkoliv mi to tehdy připadalo velmi nedůvěryhodné a legrační, teprve dnes jsem si všimla, že tato náhražka nebyla tak úplně špatný nápad. Sledovala jsem boty lidí, jak se v tom sněhu šoupají a poté i své. Zkoumala jsem délku a šířku své stopy a přemýšlela o tom, co si asi tak lidé myslí o majitelích stop, které míjí a zašlapují. Mé rozčarování z té bílé nádhery však brzy utlumil pohled na zametené chodníky, když jsem vstoupila do ulic. Chodník tvořil mozaiku různých odstínů bílé a jednotlivé díly délkou odpovídaly délce jednotlivých domů, popřípadě i vrat k nim náležících. Nevím jistě, ale myslím, že existuje či existovala jakási vyhláška ba dokonce zákon, že každý si - nebylo to tam pravděpodobně uvedeno tak doslovně (bylo-li/je-li to tam vůbec) - musí zamést před svým domem i přesto, že se jedná o obecní pozemek a to z důvodu bezpečnosti kolemjdoucích chodců. A při tomto uvědomění si o existenci jakési vyhlášky, jsem musela ocenit, jak jsou někteří naši spoluobčané důslední. Svou část chodníku před svým domem vymetali a sypali jako diví. Ti spoluobčané, o kterých nyní mluvím a kteří vlastně způsobili zrod této myšlenky v mé hlavě, byli zejména důchodového věku. Nu, není divu, bylo brzce odpoledne a ostatní, mladší ročníky, se "flákali v teple v práci", zatímco chudáci důchodci se musí potýkat s tím mrazivým nadělením. A tu se v mé hlavě vyrojila další myšlenka: co asi tak ti důchodci dělají, když nesněží? O nějaké všeobecně známé důchodcovské činnosti jako například rýpání se v malé zahrádce za domem nebo sezení v parku na lavičce a drobení pečiva ptáčkům, nemůže být v tomto ročním období ani řeč. Jestli oni ti městští důchodci neremcají jen proto, aby zakryli svou okázalou radost z toho, že se konečně něco děje? Jestlipak oni nesedí doma za oknem a neříkají si: „kéž by tak trochu zasněžilo“? Až je počasí vyslyší, oni za oknem zaplesají, popadnou koště a vyběhnou ven čiperně zametat a sypat – tak čiperně, až jsem při pohledu na ně, zdrcena ze školy a unavena po propracovaném víkendu, zatoužila stát se na chvíli důchodkyní.
No, a právě tak vznikají ty mozaiky, podle kterých poznáte, kdo je právě doma a kdo ne. Ti důchodci pak, hrdi na svou dobře (a to se jim musí nechat!) odvedenou práci, se zase vrátí k pletení a luštění křížovek s blaženým pocitem, že opět udělali něco pro společnost, pro bezpečnost svých spoluobčanů. Co na tom, že se spoluobčan natáhne o pár metrů dál před sousedovic barákem? Beztak v tom baráku bydlí jen mladí flákači, co jsou do večera v teple v práci…
Zatím žádné hodnocení
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Ke starším lidem mám úctu, ač to tak možná nevypadá. Jen si tak pohrávám s myšlenkami
Děkuju moc za názory, navádí mě na "cestu"
kvalitní komentář (0)kvalitní komentář (0)kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Mám obyčejné sny a cíle | Funkce novin | Vymetání, zametání | Podivný obchodník | Beans