
Nejsi jsi mi snad souzená,
ani já tobě,
až náhle, v téhle době,
k sobě je tu touha zrozená
Nikdy chyby nenavrátíš,
i nezměníš čas,
ale můžeš zas,
šťastný být, když to sobě dovolíš
Oba pokusit se můžeme
spolu ve dvou žít
a štěstí uchopit
dokud světu nezemřeme
Koupit nedá se
to velké přání
prožít milování
i sílu oddát se
O sobě snít
už se nebráníme
a byť se hříchů nezbavíme,
i do ráje můžeme zas jít
Oči, uši a ústa nás povedou
a všechno zasvětíme sobě
Teď a v téhle době,
i svá těla pod sebou
Nám úsměv na řasách se třpytí,
i první slza tiše vstává
Je upřímná a pravá
Naši lásku sytí
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!
dobré ráno, Zlatovlásko | Pro tu jednuu větu | NePřekročí svůj stín | teď | z neživota hmyzu