Jako straky krademe,
něco třpytivého,
z každodenních nadějí
a pod zámky ukládáme
Tyhle drahokamy,
co již nelze získat zpět
Snad všechny trhaviny světa
rozbít nemohou
kované zvyky z oceli,
s řetězy povinností svázané
Ty hromady rezavých pout
chrání pradávný lásky epitaf
Ale nová láska stačí,
aby na svět se dostaly
uvězněné sny a touhy
Zamilovaní, pak,
to drahé kamení sobě rozdávají,
brilianty chvil, svoji vzácnou pozornost
na obelisk v srdci vrývají
Pro sebe na věčnost
S krásnou nadějí
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
pozdní lítost | sny na háčku | Miluji | střed světa | přítel tulák