Může být konec taky začátek? Už jsem udělala hodně teček a hodně čar a vždycky jsem si myslela, že je to správné. Když není agrese, tak je útěk, a to je ta nejlepší obrana. Ale někdy se vám stane, že se ty tečky začnou množit. Z jedné jsou najednou tři, a ten příběh, který jste nejprve zavrhli, má pokračování.
Zeptal se mě, jestli věřím v reinkarnace. Odpověděla jsem popravdě, že ne, a on se ušklíbl, že prý on tedy taky ne, ale někdo v ně věří... hinduisti... že je pro ně smrt vlastně vykoupení a čím je tragičtější, tím se dostanou výš na pomyslném žebříčku vší organické i anorganické říše.
Asi netušil, že tou reinkarnací jsou i moje životní tečky, které nejednou postrádají svoji důraznost, když se vrátí z minulosti něco, nebo někdo, kdo pro vás znamená víc, než jste si vždycky chtěli připustit. Víte však, že dříve, nebo později ta chvíle přijde, tak se na ni obrníte trochou cynismu a hlavu zvednete trochu víc nahoru než jindy. Neuvědomíte si ale, že je to vlastně obrana před vámi samotnými. Jde to a funguje, nejdřív týdny, pak měsíce, pak roky. A potom se jednou probudíte z té cynické mlhy a zjistíte, že jste prospali celé věky. Je to ta reinkarnace, která vás ale strhla mnohem níž, protože jste chtěli výš ... být studení, neporazitelní, soběstační.
Teď bych chtěla tak dát, ale nevím, jestli se můžu vrátit před tu mlhu. Stačí jen jedna sms s několika krátkými slovy a já se bojím, že si ji zas budu promýšlet celý věk a mezitím přestaví vlak na druhou kolej. Vím, čeho se bojím. Zklamání, i když ho cynismus spláchne, ale nic nevyřeší. A ptám se sama sebe: proč? Nic se však neozývá, je ticho. Tak jdu a zapnu si písničku... zase tu samou, už poněkolikáté.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Z touhy po životě | V domě číslo 13 | Úvaha | Milenka | Dolores