Procitnout z toho snu,
býti ptákem co létá.
Upadnout do náruče slunce,
moc bych si přál.
Osvícen reflektorem klidu,
to je mé přání první.
Svoboda mává mi sbohem,
já ji vítám milenku mou.
Světec pokřtil mne lepem,
jenž z duše mi rvou.
Ano ty kapky potu prohnilé
vsáknou, hle květem jsou.
Nacházet nicotné a věčné,
to jest přání poslední.
Popření, hněv a přijetí,
co vám brání v objetí?
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Opium Lidstva | K vílím uším sonet | Biograf virtuality | Zlatý věk | Město havranů