
Já nic si zasloužil,
ale dostal,
a jako led jsem roztál,
když mě pohladila
Tvoje ruka bílá,
Tvoje teplá dlaň
Utekla jsi mi,
pak, jako laň,
plaše,
z mých představ
ve sprše,
z mých snů
do obyčejných dnů
Tak blízko
byla jsi
a nízko nad lesy
přeletěla,
jako ostrá střela,
touha jakási
Však hned se zastyděla,
abys nevěděla,
že trefila cíl
Tak jen píseň těchto chvil
ptáci zazpívali do větví
a já vášní zraněný,
svým mozkem zkrocený,
v sobě ji nechal odeznít
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!
křik | z neživota hmyzu | sny na háčku | Naděje | Zmírající láska