Ten poutník vnímal jen Ji, jako vyvrcholení všech krás v okolí i v srdci. Kromě ní pro něj nic dalšího neexistovalo... Nad nekonečnými masami lesů se zpoza kopcovitého obzoru zmocňovaly letící modrošedé mraky těch, kdo tudy bloudili. Slunce odshora prozařovalo tyto podivuhodné letící nebeské ostrovy...
...Stála na temeni pozdního obzoru a vlasy jí plavaly ve větrném vzdmutí. Zpívala hlasy tisíců skal...
Plamen hvězdného oka vznítil v hlubinách poutníkova spaní sen. Za dob, kdy zesílilo měsíční světlo a šedavé suti zvětralých skal nacházely své lože v úbočních puklinách, šlo spatřit poutníkovy vzdušné zámky v rudých oblohách odplouvajícího slunce...
...Obrazy na stěnách oživovaly nocemi svou podobu a pohádkové bytosti tančily ve světě, který jim odemkli jejich milovníci...
Nařkl si, že půjde za jejím světlem, které je nejlépe viditelné v noci, a přes překážky, které jsou nejsnáze zdolatelné ve snění. Vydával se tedy na své půlnoční poutě a vystupoval na mnoho vrchů, aby následoval její zář...
~~~~~~~~~~=O=~~~~~~~~~~
-Poutník:
"Jsi krásná uchvatitelka mého srdce...
Nocí stojíš na temeni nejvyššího stupně horstev,
měsíční zář odhaluje tvoje mávání...
Vlasy ti plavou ve větrném tichu -
vidím je a naslouchám tvému volání:"
-Ona:
"Pluj dálkou, zemí bez úsvitu,
avšak mou siluetu nedostihneš.
Marné všechno – jen můj stín
vnik a zmizel do hlubin.
Neznám tě a nevidím tě -
jsem odsouzená
navěky unikat s měsícem.
Necítíš meze, co nás dělí...
Já jsem pouze osud
tisíce mil odsud.
Možná jsem tvá pravá láska
tvé srdce mne živí – nezahynu,
ale i ono není bezedné.
Daruješ mi svou věčnost a sílu
ty sám však nalezneš smrt..."
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Můra poznání | Sen smrti | Dívce | Jediná pravda | Letošní prázdniny