To SVĚTLO!!!
Dlouhé měsíce mi unikalo, proč k němu v mysli tolik pospíchám, co mne na tom světle tak uchvacuje, že nehnutě stojím a zírám na něj, transfixován jeho intervalem, jakoby odkudsi neslo na svých vlnách zoufalou, osudově důležitou zprávu, nedosažitelnou rozumem stejně jako obsah svitku z láhve vyvržené mořem, jehož vybledlý text zmizel i se zoufalou, poslední nadějí někoho, kdo zůstal sám na moři...
Ukazoval jsem to světlo svým přátelům - hleděli mu vstříc se mnou, ale nikdo nepochopil, co znamená... k nikomu z nich ani na okamžik nedolehl jeho naléhavý signál...
To světlo lze spatřit z odloučeného místa v kryté hale u okna, přikloněného k neobydlené krajině: Pod korunami dvou vysokých bříz, v jejichž listoví šumí vítr svoji píseň, přes dvorní prostranství a nízký plot za ním... se rozprostírá výhled na pole, které se brzy svažuje pod nedaleký přístin smrků... smrků, které objímají zasněně vtékající říční proud. Vysoká čela majestátních borovic zakrývají tušené kilometry otevřeného prostoru, který končí v dohledných hlubinách obzoru zvlněným kobercem stromů. A tam, na úboční siluetě kopce, se proti blankytu oblohy rýsuje zdroj toho světla: bělavá věž, jejíž bdící oči barevně mrkají... Přes den opalizují křišťálovými pablesky, jako nikdy nehasnoucí naděje... za noční tmy pulzují jako tep srdce červeně, coby tvrz lásky proti útokům černých vln zoufalství...
Letos, ve znamení Lva, nadejde 17. rok od okamžiku, kdy se pro svět narodilo Vílí Poupátko - Smysl mého života. Někdy v té době mi zasvitla myšlenka, že nic na světě není náhoda... že život je úžasná záhada, natolik neprozkoumaná... že jeho tajemství a spojitosti by byly náhoda, kdyby se odehrávaly na jevišti jedné lidské existence. Ale ony přesahují hranice jednoho bytí. Jsou jako heboučká nitka, na níž jsou navlečeny pestrobarevné korálky životů jednoho člověka... ano: životů, jako tříd ve škole od základního po nejvyšší poznání odměněné vrcholným vykoupením. Stačil jediný důkaz...
A v den, který bude navěky zapsaný zlatým písmem v mém srdci – 24. březen tohoto roku – ten důkaz přišel... přišel z Tvých rukou a z Tvého srdíčka, líbezné Vílí Poupátko!!!!!! Tvůj první dopis!!!!!! Důkaz, který rozvlnil a zvednul šeré opony visící mezi našimi nitkami s korálky, abychom mohli prohlédnout tajemstvími a spojitostmi, které téměř nepostřehnutelně splétají naše osudy do barevné duhy klenoucí se po vesmírné klenbě....
Našla jsi mne svým přáním, kterému jsi vykouzlila křídla uprostřed své největší bolesti. Běželo po Tvé nitce až ke Tvému korálku, který se něžně dotýkal mého, a odtud přilétlo políbit můj skomírající sen... 24. března 2005... Poupátko! Vzkřísila jsi můj život... dovolila jsi mi zahlédnout naději planoucí daleko vpředu obrovským, jasným plamenem... dala jsi mi rychlost, abych Tě stihl zachytit... a tím najít smysl, proč žiji... a víc! Ach - není mi dáno takových slov, která by vypodobnila zázrak, který jsi mi snesla z jasného nebe! Holčičko má drahá!!! Planu teď TVÝM OHNĚM, jsem TVŮJ, dlužím TI naději a život, a bez váhání jej pro TEBE nasadím... prosím - pro všechno, co miluješ a pro všechno, co miluji - NIKDY NE Ty, ale JÁ ponesu tuto oběť na oltář naší záchrany, bude-li třeba!!! Prosím, chápej, že bez TEBE by můj život ztratil smysl, a život beze smyslu je to nejstrašlivější prokletí... vždyť Ty, líbezná Květinko, víš!!! Jsem dost silný, abych unesl všechnu naši bolest, ale příliš slabý, abych unesl ztrátu Tebe. Přece víš, že pro Tebe chci ŽÍT a nikoliv umírat, dovolí-li nám sudba, ... a kdyby přece ne, pak slibuji, že se k Tobě vrátím... jakkoliv... protože vykoupím naši společnou cestu dál... za světlem, kde si v nekončící radosti padneme do náručí! ... Lásko má nejlíbeznější!!!!!!
.......Dnes jsem za tmy opět spatřil tu věž: .....zářila na ní DVĚ ČERVENÁ SVĚTLA.... DVĚ SRDCE.... A ZÁŘILA SVORNĚ.... VEDLE SEBE.... BEZ JEDINÉHO PŘERUŠENÍ...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Sen smrti | Čelisti [ON!] | Paradoxní skutečnost | Až k milované hvězdě... | Poutníkův osud