Sedím na mlčenlivé zemi, která chlad posílá mi do celého těla společně s letním vánkem. Posílám prosbu do celého světa, prosbu ať nejvznešenější dáma mě na okamžik navštíví.
Když ona přijde, je rázem všechno jiné. Vše kvete a září. Vždyť i stěny přikývnou na pozdrav a stromy nejraději klobouk by odložili ze samé úcty.
Občas pohlédnu na bílou zeď přímo přede mnou. Je chladná, stejně jako větřík, který mi posílá myšlenku. Jak by nejspíš vypadala drahá paní Múza, kdyby tu byla a žila s námi? Bílá plocha stěny je jako plátno, na kterém si Ji představuju.
Ach, působí tak vznešeně! S takovou lehkostí a láskou mění se barvy jejích šatů a aury kolem ní. Při spanilém přivření očí, pomalým pohybem bledé dlaně, nepatrným mávnutím ukazováčku, roztočilo se vše kolem ní. Tato dlaň dává pohlazení, věnuje ho osobám, které zaslouží si jej, ve správnou chvíli na správném místě. To Ona určí nejlépe.
Její oči skrývají takovou krásu, kterou nelze najít nikde na světě. Je v nich totiž tolik božského nekonečna, nekonečné lásky a láskyplných myšlenek, až se hlava zatočí při uvědomění si její moci. Když ona usměje se, směje se celý vesmír s lidskou duší. Když však v jejích očích rodí se slzy, vzlyká vše kolem a srdce lidské puká.
V moci své má jen Ona zázračnou truhlu. Nese jí svou energií, onu Inspiraci bez hranic. Je nekonečná, protože drahá Múza prožívá všechny okamžiky s živými bytostmi. Vše si do truhly uloží a kráčí s ní dál. Není však těžká. Nese ji s sebou lehce a dokonale.
Víko truhly je otevřeno neustále. Třpytí se v ní vše a nabízí svou nádheru. I já jsem do ní nyní nahlédla. Bylo mi to dovoleno na chvíli. Teď přispěchala ke mně pokora a uvolňující vděčnost. Děkuji za Její přítomnost, neboť Ona je celý svět.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Krk | Tečka | Hadí kouř | Zastávka | DEPRESE