Zbývá se rozloučit
smutek ten přebolí
já na tě vzpomenu
ať budeš kdekoli
s tebou jsem poprvé
měl se až do krve
vál vítr od řeky
a my dva navěky
Navěky skončilo
jen voda utíká
na mostě stojím
radši nic neříkám
napsal jsem na papír
tuhletu písničku
pak jsem to podepsal
udělal ruličku
A teď v té prázdné láhvi
je tahle píseň skryta
možná pro tebe první
možná je nepočítám
ta řeka je prý dlouhá
však někde snad i končí
po ní ta láhev pluje
ta píseň v níž se loučím
Jsou lásky věčné a lásky okamžikem
možná že někde střetne se s Titanicem
ta moje láhev co sám ji našel v křoví
dopis na který nikdo mi neodpoví
uvěříš těžko že nemám na obálku
na lásku ani na poštovní známku
že nemám na život co chtěl jsem prožít s tebou
už ani písně nikam nás nedovedou
Tu láhev našel jsem
ta zbyla po víně
možná ji zahlédneš
v Kolíně nad Rýnem
možná si vzpomeneš
na naše navěky
až budeš jednou stát
na večer u řeky
Možná že vysíláš
signály kouřový
z ostrova o kterém
se nikdo nedoví
možná že moře je
plné tvých dopisů..
Tu píseň napsal život
a zdál se obyčejný
kolikrát však byl krásný
kolikrát beznadějný
a na papíru zbyly
jen tyhle pouhé slova
do stejné řeky dvakrát
se nevrátíme znova
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Normální písnička | O řece | Matův pláč | Vprostřed hlíny | Žárovka