nevracet...

Autor: Prefeta , 27.2.2013, Ostatní

  

Je to přesně ta situace, kdy v nitru duše cítíš slabost, tak silnou, že tě sžírá a do rukou ti vkládá bezmoc. Jen bezmoc. Jsi sám mezi čtyřmi stěnami a máš strach, že se proti jedné z nich rozběhneš. A máš strach se rozběhnout. Bojíš se následků. Jako malí kluci co házejí sněhové koule na stěny baráků a čekají, kdo se jako první netrefí a zasáhne okno. Tak tady čekáš a několik dní ta okna míjíš. A bojíš se, bojíš se, že se jednou netrefíš a to okno vysklíš. Rozsype se, a spravovat jej budou jiní, sklenáři ve svěracích kazajkách.

Čekám tu a snažím se naklonit si ty příkré stěny na svou stranu, jsou chladné a bez duše, neodpovídají. A vím, že by stačilo zvednout telefon a zavolat si vykoupení. Vykoupení z prázdnoty, které však bere více jak dává. Vždy, když odchází, je v mé sklenici zase o trochu méně, a žízeň stále roste. Trochu přijmeš, však ještě více vydáš. A je to tak spravedlivé. Za špinavou hru nemůžeš spát v čisté posteli, natož s čistou duší. A duši, tu si musíš očistit sám, nikdo, nikdo ti s tím nepomůže. Nesmí. Zachránit se můžeš jenom sám, sám se sebou, mezi čtyřmi stěnami. Sám se sebou, ve vlastním objetí těla, v hřejivém pocitu vnitřního naplnění a času, který strávíš sám se sebou, času, který budeš jednou milovat.

Nebudeš-li, zůstanou ti tyto stěny navěky tím, co tě bude mrazit, v zimě i v létě, v objetí cizích těl i v samotě. Navždy, jako křehká skořápka tvrdého jádra. Dokud nedozraje, nikdy skořápku nezlomí, to ona zlomí jeho.

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 13x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře