moje

  

Ležím tiše na zaprášeném koberci a tisknu si kolena k bradě.
Zpod přivřených víček pozoruji zašedivělý rám okna a čekám na ráno.
Poté už budu moct vstát a žít.
Uvnitř mne něco spaluje, kdykoliv se nadechnu, plíce mi pohltí ledový plamen a spaluje všechny mé vnitřnosti.
Z oka mi vytéká slza, hořká, slaná, moje.
Otřu ji do posmrkaného rukávu a nechávám uschnout a odejít.
Chtěl bych být jako ona - bolet a zmizet.
Chtěl bych být jako ona - opustit a zapomenout.

Zobrazeno 8x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Jenny 3.4.2012, 16:51

poslední přihlášení - září 2008

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>