Babice s košem zlatých ryb
dnes ráno stála na mém prahu
vědomí. Čas zas nabyl váhu.
A do dna hrdla zapíchlý
mi zůstal příkrý pohled let.
Jím. Bude tma. Co nevidět.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
mý tělo je můj bůh | Smíš jít výš | Parametry | dřevem a kovem | přesčasí