Tak máme zase o něco více dějin, než jsme měli včera. Jsme o jeden den starší, o jeden den chytřejší, o jeden den dál od homo habilis. S vývojem člověka a lidstva přichází i větší nároky, lepší technologie a připočteme-li k tomu i průsery, které si člověk neodpustil a kterým by předešel, kdyby se „poučil z dějin“, máme toho zase více zapsáno v historii lidstva. Máme toho více k vědění. A kdo toho hodně ví, je chytrý. A kdo toho ví méně, už je méně chytrý. Ale inteligence, jak jsem se jednou dočetla v jednom chytrém článku, se neměří kapacitou mozku. A jaký je tedy rozdíl mezi slovem „chytrý“ a „inteligentní“? Nevím přesně a třeba tu ani nijaký podstatný rozdíl není, ale nad tím teď rozhodně nehodlám bádat.
A uznejme, že je to nefér. Chudáci další generace školáčků. Nejenže se budou musit učit homo habilis a všechny ty další, co následovali po něm, ale budou se muset na rozdíl od nás v dějepise učit i o Sametové revoluci a rozdělení Československa a o různých žabomyších sporech ve světě, které se dály, když my jsme ještě nevěděli, že se budou dát. A navíc se musí učit o počítačích a takových těch různých technologických vymoženostech. A ve svém volném čase, místo toho, aby se věnovali studiu, budou se honem rychle muset naučit zacházet s mobilem a se vším co z něj visí, co se strká do uší a do čeho se mluví, aby „jako nebyli úplně out“. Pak by také měli sledovat poslední módu, ačkoliv fantazii se v této oblasti, pravda, meze nekladou. Pokud si na sebe někdo navlíkne pytel od brambor, nazuje cvičky a hodí na záda slušivý baťůžek, nebude tak úplně ne“in“, ale bude považován za „módní ikonu“.
A jak chceme být všichni chytří, tak nejenom, že se šťouráme ve vlastních (myslím tím národních) záležitostech, ale i v záležitostech jiných zemí a navíc se s obyvateli jiných zemí pokoušíme komunikovat jejich řečí. A tak vypadáme ještě o něco chytřejší (myslím tím v naší zemi). Přiznejme si však, že ne každý má přirozený talent na studium jazyků a tak možná v té cizí zemi zase tak chytře nepůsobí, jak se to jeví u nás (myslím tím, že vypadá jako idiot).
Zkrátka lidé teď mají k dispozici k vědění vše, co si kdo pamatuje a co kdo zapsal. A že toho není málo. To ve středověku, naivky, mysleli si, že když umí psát na nějaký takový papír, že jsou bůhví co. To my v 21. století jsme už mnohem dál. Nejenže máme spoustu informací v knížkách a na různých listech papíru, ale my je máme i všude možně jinde a taky na síti. Nemyslím tím volejbalovou síť, ale tu na internetu. Tam je věcí, to byste koukali. A těch informací už je tolik, že už se žádné nové často ani nemůžou vymyslet a tak se pořád upravují ty staré a tak máte různé verze, můžete si vybrat. No, není to báječné?
Není divu, že se stal velmi populární pojem „celoživotní vzdělávání“. Protože to, co kdo kdy vyslal do světa, se nedá naučit během pár let sezení ve škole. Kdepak! A když nad tím zauvažujeme hlouběji, možná by se tomu nemělo říkat „celoživotní vzdělávání“, ale „před-během-poživotní vzdělávání“. Aby nás do hrobu ještě vybavili naučnou literaturou, kterou jsme nezvládli během života. A to by mě zajímalo, kdy konečně přijde ta chvíle, kdy nám začnou počítačově zvětšovat kapacitu mozku. Jako studentka, vášnivá čtenářka knih a děvče s toulavými botami to očekávám každou chvíli. Protože už teď je mi líto toho, co mi tak vehementně vtloukali do hlavinky jako malé školačce a co se už ve prospěch nového vědění vypařilo.
Nebojme se ničeho. Přijímejme v klidu další informace, ono si to tělo přebere. A když ne? Na světě bude jen víc šílenců, než bylo doposud, ale s tím se náš inteligentní a chytrý přeinformovaný a vzdělaný svět zcela jistě srovná.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Hej, pane neznámý | Podivný obchodník | Jsme dědové Vševědové? | O dětství | Vánoční stromeček