Bylo to zrovna nedávno, co jsem se pokoušela zamýšlet nad svým vztahem se školou. Promítala jsem si v hlavě sebe, své učení, povinnosti, každodenní docházku do školy a došla jsem k závěru, že ačkoli občas chybuji, pokládám se za vzornou žačku. Přemýšlela jsem také nad tím, jestli mne škola baví a zajímá. I když nebývá oblíbená ráda jí zajisté mám. Vždy když jsem nemocná, každý den trávím doma. Na počátku týdne si říkám „to je super, alespoň nemusím do školy“, ale po týdnu domácího stereotypu se školní docházky nemůžu dočkat.
A moje známky ? Tak v těch už jsem profesionál. Když se v nich nevyzná máma, tak já určitě! Jen já mohu vědět, kterou známku jsem dostala neprávem, nebo jsem si jí zasloužila, kterou si chci vyhnat a na které mi moc nezáleží. Možná si teď říkáte „jakápak vzorná žačka, když domů nosí pětky“, ale i mistr tesař se občas utne. Samotné vysvědčení je pak ukázkou, jak moc se tesař utínal a jak svou práci vykonával. Myslím si, že vzornému žákovi by na jeho známkách mělo záležet a měl by vědět,že se učí pro sebe a své poznatky poté užije v další etapě života. A když už jsme u těch etap, člověk se přeci učí celý svůj život a jen on sám mu ukáže jakým byl a je žákem.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Proč ? | Jaký jsem žák | Čeho chci v životě dosáhnout | Nebylo úniku | Sluneční den