Pište, prsty mé, pište dál ... třeba jen tak ...
dekadentní báseň o parku u pražského Hlavního nádraží (2001).
Báseň vzniklá cestou domů od Alana E. dne 18. 10. 2002 po 22.35
Občas mám celkem zajímavé sny, toto je jeden z nich, bohužel si je nepamatuju zas tak moc podrobně, ale je z toho pochopitelné, o co jde.
Další z mých snů, který vystihuje člověka, který se stal upírem, a přemýšlí o tom, jak žil ještě jako člověk, a jak žije nyní jako upír.
Další z mých snů, který vypráví o upírovi a o tom, jaký je jeho noční život.
Ach ta láska, tak nějak se mi rozpadal můj vztah, a já seděl doma, zalezlej v rohu místnosti na křesle, a vedle mě tužka a papír, tak jsem je sebral, a psal svoje myšlenky o tom, jaká ona ve skutečnosti je.
Toto je opravdu hodně zajímavá báseň, i sama matka mi ji pochválila, je to nenápadné vysvětlení toho, jak by měl vypadat opravdový přítel, a né ti, kteří jsou v dnešních ulicích na každém kroku.
Nevím kam jít a kde se schovat...