Copak se mi přihodilo jedno podzimní ráno...
O tom, jak ostych vládne nad mým tělem.
Setkání s mou oblíbenou filmovou postavou.
Zpověď člověka, který procitl z přenádherné iluze šťastného života. Nevratná investice citů na druhou.
Doplnění Baudelairovy básně Pohřeb prokletého básníka.
Odlehčená báseň o byrokratickém aparátu v naší zemi poostravsku.
Pokud je člověk umělecky (nejlépe hudebně)zaměřen, jistě pochopí mou báseň, ke které mě inspirovala má první návštěva našeho Národního divadla, kde jsem se přesvědčil, že Čajkovského hudba je naživo monumentálním uměleckým zážitkem.
Je přece normální, že v bitvě se zabíjí....
Ten, co je odsouzen po nocích bloudit krajinou
Úlet z nešťastný lásky. Báseň nic moc, ale psaná s pláčem
Znáte?