

Píšu povětšinou prožité. Pravdu, a protože někdy je až příliš křičící a smutná, slyším o sobě od těch, co mě znají na dálku, že jsem pesimistická. Já si myslím, že skutečný prožitek nemá s pesimismem nic společného. Připadá mi to někdy, jako když se sebou, s tím, co mezi námi panuje, nechceme nic mít společného. Nic dělat, ale jen slyšet pozitiva. Jenže půjde-li to tak dál, ona se vytratí a my o nich budeme jen vyprávět pohádky.
Už dost dlouho jsem zde nebyl, a docela mne překvapilo, že mé jméno zde ještě figuruje. Jsem rád. Napsal jsem za tu dobu mnoho povídek a básní, nicméně tato asi nejlépe vystihuje, jak se teď cítím.
Ozvěna silvestra 2002. Měl jsem 40 stupňů horečku...
DĚTSKÁ DUŠIČKA JE KŘEHKÁ I VNÍMAVÁ A HLAVIČKA PŘEMÝŠLIVÁ. DĚTI MĚ INSPIRUJÍ.
Nejsem z těch, kdo na lidi se zlobí...
Je záviděníhodné mít na výběr - je trestuhodné nutit volícího upřednostnit menší zlo...
...když sen vyskočí z hlavy ven... zachyceno jednoduchými verši