Vždy když okenice pokropí světlo hvězd z kasemat tón jemný rozruší noční klid. Ten tón zavře ti víčka a ty usneš, v komnatách však není svatý klid.
Jako slunce rozpustile večer čmárat po mracích
Tajemná Krásko! V duhové fontáně tryskající Lásky Ti chci zahnat ze srdíčka smutek a z víček setřít tíhu a z krvácejícího srdce Ti dávat sílu, dokud ještě není ztracen den. Věřím, že Tě dovedu na jeho břehy. Nemůžu bez Tebe žít...
(inspirováno nějakým kresleným příběhem, co jsem viděl, když jsem byl malý..)