V chladném bahně se tyčí ocelový kolos. Ocel se začíná stávat obětí rzi. Ocelový kolos se boří do chladného bahna a kapky vody se tříští o ocel. Ten mrtvý kolos se zde válí jako slon. Hlaveň trčí k hvězdnaté obloze jako prst. Uprostřed trupu zeje otvor s rozervanými okraji a dává nahlédnout do rozbitých útrob. O ocelovou stěnu se vsedě opírá pro ostatní bezejmenný člověk. Sedí a oči má zavřené. Je mrtvý. Červeň ulpívá na uniformě a prudce kontrastuje se vším okolo. S bahnem na zemi, s oblohou, s jeho uniformou i s ocelovým kolosem, který je stejně mrtvý jako on, který kdysi býval tankem a zemřel ve stejnou dobu jako on.Ten mrtvý člověk, voják, nevěděl, proč tu byl, ale byl tu a zemřel tu. Ale teď tu sedí o opírá se o ocelový kolos, který vznikl, aby se sem dostal a možná tu byl i zničen. Ale voják kvůli tomu nevznikl. Vznikl proto, aby žil.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:2.25 (celkem: 9, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 28x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Zkáza války | Strom |