Je noc...hledím se zájmem na hvězdné nebe,
neb hvězdy na něm mi kreslí Tebe.
Srpeček měsíce je jak úsměv Tvé tváře,
hvězdy na nebi jak očí Tvých záře.
Vánek mi hraje Tvého hlasu píseň,
tím na mě dopadá obrovská tíseň.
Mraky oblohou plují jak ladné Tvé kroky.
Pár dní tě nevidím – pro mě jsou to snad roky!
Chybí mi Tvůj pohled, humor a Tvůj něžný hlas.
Už dlouho jsem Tě neviděl - chci zase vrátit zpátky čas!
Je to spíš tím, že máš jiného ráda
a mě máš "jen" za kamaráda.
Hle, padá hvězda – něco měl bych si přát.
Snad "JEN" po boku Tvém si nechat krásné sny zdát.
(LSI, 2.12.2004)
Hodnocení:2 (celkem: 4, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Zrovna jsem se odhodlával napsat k této básni komentář, ale ve své původní verzi by byl asi zbytečný, protože to za mě už Martina napsala Opravdu mi nic na téhle básničce nevadí, ale právě že ve mně ani nic zvláštního nebudí mi přijde trochu "běžná".
Ono čtení nebylo nijak výjimečné od ostatních básní, i když oceňuji některá slova, která se liší; čekala jsem láska - páska a místo toho se mi dostalo ráda - kamaráda.
Jen si tu čtu a skorem mi příjdou až výhružná osobní zájmena, ale i to se dá pochopit a zaškatulkovat pod nějakou osobní věnovací básničku. Tvou, samozřejmě.
Jako celek působí básnička šedě, ne proto, že je asi osobní, ale že se nevymyká, nemá tendenci se odlišit.
Je dobré pozorovat, že když se člověk vrhne do rýmů a do přílišného používání zájmen, nestane se z výlevu (dejme tomu) žádná objevná báfnička, a ani nijak duchaplná, protože skončí na těch rýmech - a co nového pořád tam cpát, že?
Ale přesto všechno musím říct, že ... někomu naivnímu ve mně se tuze zalíbila.
Vzpomínka | Pohádkový koktejl 2 | Vyznání 3 | Na dně | Story s velkým L