Když autor psal tuhle věc, já se o psaní jen kradmo pokoušel.
Neznám jinýho, kdo by měl v srdci víc slov,
neznám jinýho, kdo by uměl víc rozesnít ona slova,
a neznám jinýho, kdo by to všechno chtěl tak strašně moc zapsat,
ale pořád nenalézá ten správně hustej inkoust
Souhlas. Čte se to moc hezky. Jen mi to tak trochu připomíná situaci, kdy se mi někdo zeptá: "Ojebe, a co jsi tím vlastně myslel?" a já mu na to odpovím: "Víš, že už ani nevím?" Pokládám tedy, zbytečnou řečnickou, otázku - víš?
Abys to nechápal špatně. Chtěl jsem tím říci, že jako čtenáře mě nezajímá, co tím autor myslel, ale co jsem si schopen z díla odnést. Podle toho já určuji "velikost" díla.
Vklidu.
Zdržím se poznámek/otázek. Dílo se má v první řadě číst, účel splněn. Zbytek je ... fuk; povětšinou.
Jen si dovolím jako čtenáře mě nezajímá, co tím autor myslel, ale co jsem si schopen z díla odnést jestli se to ani trochu neshoduje s autorovým záměrem, zklamal autor. Není důvod k omluvě, vysvětlování.
Role muže | Její klín | Život v žíle | (Nemám název) | Jupíí dupíí jupíí jááá