S nahou ženou na jazyku a
utrženým prsem v kapse
sedím na barové židličce
mezi nalezenými ztracenci.

Už přes hodinu hrabu se
v krámech a v tom bordelu,
jenž naložil mi život na záda.

S úšklebkem do sebe-
kopnu další hřebík.

Mezi prsty vlhne mi,
ta její růžovoučká pointa
(dírou v duši dráždím díru v těle).

Už přes hodinu a půl
hniju tu na smetišti,
co vytáhl jsem zpoza vlasů
a sloupcové aleje z vypité odvahy

ukazují mi nelichotivý směr
…můj ty všemohoucíbože
je to kruh…!

Dvě ztracené hodiny tomu jsou,
co v hubě převaluji poštěváček
(chce to zápalky, začíná tu být vedro).

Zkalená luna ze sklenice
páchne po močálu a bahnu
a já v ní tiše usínám.

Třetí hodina mého křiku ze spaní,
že nedýchám a srdce mi nebije!
Tak raději táhnu do pekel,
protože další nuzák vedle
chce kousek toho posraného Nebe.

Bez kurvy, psa, s trochou peněz
za ukolébavky z laciných slov
skládám kosti na hromádku.

Vedle vlastních výkalů a slz
…pod barovou židličku.

A? Čtvrtá hodina nepřišla.
Coura- jedna.