Tomáši, je to jen můj osobní pocit, nebo jsi se opravdu zaměřil na smyslnost (krásu! a přirozenost) tělesných požitků, více než na niterní svět?
Rozhodně tohle dílo neberu zle (příjemně jsem se u něj pousmál, a rád), ale do básně mi chybí jeden chlup, chloupek, skřípnutý třeba i v tom zipu.
Sat.
Ne, Tade, ta niternost tam je například v zrychleném tikotu hodin a nutnosti vše opakovat. Nemyslím, že by to bylo jen o tělesných požitcích. Možná je to o očekávání, detailu, chápání. Krása není bez smyslu a smyslnosti.
Jo, to rozhodně nepopírám. Spíše jsem to špatně formuloval (aspoň to doufám). V básni se zaměřuješ právě na detaily světa "kolem" člověka. Od vnitřního k vnějšímu, ale bez sebemenší ztráty na preciznosti a smyslu pro krásu daného okamžiku (cit pro jedinečnost a neopakovatelnost).
A s těmi tělesnými požitky, chápu to spíše ve smyslu přiblížení širšímu publiku. Pořád mám v hlavě "milence v kávovém šálku", tohle není asi pro všechny zažitelná zkušenost, ale "Zrychlený tikot hodin" ano.
Takhle v písemné formě se nedokážu vymáčknout, snad tuším, o čem tu blábolím.
Opakuji, jako báseň je suprová, protože je to život zachycen v poetickém stylu. člověk si ani kolikrát neuvědomí právě ten (slastný) zrychlený tikot hodin.
Záložka | U nemocničního lůžka | Střepy plné krve | Touha po podzimu | Advokátka