Jen některé cesty pražské
vedou do věčného Říma,
města plného neřestí,
které dychtivě pláče
proti vzpomínkám.
Jedna z nich dovedla Tě na nábřeží
k železnému mostu,
neobyčejně přitažlivému
jako altánek nad řekou,
který nám zbořili,
tak jako hrad
pro princezny a jinotaje.
Ano i ne,
tam u řeky,
krásně velká piha
na svůdně bílých chodidlech
lákala mlsné labutě
k ochutnání zralých prstů,
které se omylem zapletly
do předem jasné rovnice.
Hodnocení:5 (celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 43x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Po první sloce mně napadlo, ajk v Hříšném tanci.. "Nepadej.. nepadej..", jen mně asi napadlo.. "Neskákej, neskákej..".. princezny a pihy.. to už tady bylo, že..??; labutě - rovnice.. to sedí:o).. Krásný každý deneL
Anonym onanista | Poprvé do ráje | Konec číhošťského faráře Toufara | Neúnavné polibky | Intimní doteky