V betonovém parku ztracených duší
potkal jsem dívku s nadějí v očích,
zeptala se mě: "A kdo jsi ty?".
.
.
.
"Ztracený kartograf, slepý malíř.
Ten nejchytřejší, který je stále hloupý.
Ten, který se nevzdává, ale stále prohrává,
bojuje sám se sebou.
Ten nejlepší ve stínu svého nejhoršího já,
žije v zoufalství bezrukého hodináře,
zažívaje stud anděla milujícího ďábla.
Had, který leknutím ukousl si ocas,
ten který zoufale touží a chce milovat,
ale už zapomněl jak."
.
.
.
"Aha...
Doprovodíš mě?"
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Barvičky | Fejeton | Krutost šelmy | Mříž | Večerní pragmatismus