Zpověď puklého srdce

Úlet z nešťastný lásky. Báseň nic moc, ale psaná s pláčem


Autor: Holy Harper , 16.10.2004, Básně

  

Jsi hvězda, která rodí se,
v mé duši světlo nastane,
jsi druhou tváří Měsíce,
co s láskou mojí povstane.
Bez tebe jen temnota
moje srdce zaplní,
z lásky zbude nicota,
co svůj úkol vyplní.
Jsi světlem mého vědění,
jsi černotou mých činů,
jsi budoucnosti vidění,
jsi to, zač cítím vinu.
Máš křídla andělů, co padli,
jsi dnem u zrádných močálů,
pro nás všechny hvězdy spadly,
jsme text, co patří pod čáru.
Jsi cestou blátem pokrytou,
co zavede mě do pekla,
jsi pouští hrubě zrnitou,
mně mezi prsty protekla.
Ne, já plakat nebudu,
kámen slzy neroní,
svoje city odbudu,
má růže dávno nevoní.
Jsi ohněm hvězd a slzy solí,
jsi temnotou pod svící,
jsi rána, která věčně bolí,
jsi mrtvola žijící.
Zanechal jsi hlubší ránu
než nůž tisíckrát ostřejší,
otevřel jsi citu bránu,
jež Nirvány je krásnější.
Tvůj pohled bolí, dotek pálí,
jsi způli anděl, zbytek zlo,
jsi jiskra, která navždy spálí
to jediné, o co tu šlo.
Až Lethe kalich podá,
dá zapomnění pít,
mě ďáblu jistě prodá,
však nejde mi tě vzít.
Jsi vzpomínka na jednu chvíli,
co ode mě se odvrátí,
však ani moje temné síly,
mi tvoji lásku nevrátí.

Hodnocení: 4.33
(celkem: 39, počet hlasujících: 9)

Zobrazeno 48x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>