Tělo je z kamene,
duše má křídla,
koukám do plamene,
přes kousek mýdla,
uklouzl jsem asi,
a teď bolí mě vlasy,
kdybych byl slečna,
tak řekl bych řasy,
že, těžké jsou,
což je pro mě znamení,
jak ruka - na rameni,
že měl bych se zamyslet nad sebou.
Nechce se někdo zamyslet společně, náhodou?
duše má křídla,
koukám do plamene,
přes kousek mýdla,
uklouzl jsem asi,
a teď bolí mě vlasy,
kdybych byl slečna,
tak řekl bych řasy,
že, těžké jsou,
což je pro mě znamení,
jak ruka - na rameni,
že měl bych se zamyslet nad sebou.
Nechce se někdo zamyslet společně, náhodou?
Hodnocení: 4
(celkem: 12, počet hlasujících: 3)
(celkem: 12, počet hlasujících: 3)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Díky všem za komentáře i hodnocení. Technika mi "pokulhává", já vím. Někdy se mi ale stane, že když začnu třeba "vylepšovat rytmus" a měním slova, tak pak se občas ztrácí původní myšlenka. Proto to raději nechám někdy "kostrbatější". Ovšem, pokud se líbila, tak co víc, by si mohl pisatel přát ...
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Líbí se mi příběh té básně. Jinak ať chci nebo nechci musím souhlasit s medvědem. 3.5
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)Díky moc za komentář a vysvětlení pojmu diskontinuity ... to bych musel hledat. U závěru jsem zvažoval, ale nakonec jsem ho tam dal. Formulace, že formulace ho "rozostřuje" se mi líbilo a je to opravdu výstižné, většinou cokoli, co souvisí se mnou, "rozostřuju". S Tvými poznámkami souhlasím a potěšilo mě, že ji vidíš jako čitelnou.
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Pesimista opimistům | Nikdy neříkej, co cheš | Touha a svědomí | Jak se pan domácí zbavil vzteku | Šlápoty pro Jenn