Jak slunce nad oblohou září,
tvé vlasy vlají v povětří,
když den noc střídá,
pak měsíční svit prosvitne,
na obloze však se zablýskne.
Když rozední se zas,
prosvitne k nám sluneční jas,
rozední se v srdci,
jas sluneční vnese do srdce zář.
Když srdce v duši pohlédne,
duše své chyby nalezne,
srdce v duši za jedno,
svědomí jest hladké sklo.
Rýhou času sklo,
svět jasů zatemní,
krásný život po smrti,
láska s láskou splynuti.
tvé vlasy vlají v povětří,
když den noc střídá,
pak měsíční svit prosvitne,
na obloze však se zablýskne.
Když rozední se zas,
prosvitne k nám sluneční jas,
rozední se v srdci,
jas sluneční vnese do srdce zář.
Když srdce v duši pohlédne,
duše své chyby nalezne,
srdce v duši za jedno,
svědomí jest hladké sklo.
Rýhou času sklo,
svět jasů zatemní,
krásný život po smrti,
láska s láskou splynuti.
Hodnocení: 0.67
(celkem: 6, počet hlasujících: 9)
(celkem: 6, počet hlasujících: 9)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Michal Tuláček14.10.2001, 11:31
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Umění | Jen... | Stále při dechu (leč bez dechu) | Vzpomínka | Rok s ní