Stoupá mi do očí,
slastně leží na jazyku.
Ještě několik kapek
loudím ze skla
s jednou nohou.
Polykám trpké hrozny
na podzim česané
rukou mladé děvy.
A dívám se skrze střed
na dlaně pěvně tisknoucí
pomíjivé štěstí večera.
Vzdala bych se všeho
pro život:
s jedem na jazyku…
…cítit motýlí křídla….
….v útrobách svírat pekelné ticho….
….míchat koktejl citů…
….sakra žít!!!
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 33x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
v alkoholu je přesvědčivá iluze života. Nejlépe jej pít s přáteli nebo sám a utopit se. Neexistuje hrabice, jen konec nebo začátek konce.
Použití vína jako předmětu, mno čekal jsem něco citově propravovanějšího, tohle je střední proud, polosladké červené.
Ulice | Andělé bez víry | Miluj mě | Vteřiny hříchu | Pohledem zpět