Báseň, která mi ve školní recitační soutěži vyhrála ocenění za vlastní tvorbu.
Nýbrž - nepsal jsem ji sám - bez ní by báseň nebyla básní a smutek smutkem.
Jediná holka v životě,
ke které jsem něco cítil
Byla mou jiskrou v samotě,
kterou jsem osvítil
Lásko má, kam ses to poděla?
Do čeho ses zase oděla?
Byly to ale krásné časy,
oči mi svítily, když spatřily Tvé vlasy
Teď už mohu ale pouze vzpomínat
A říkat si jak to mohlo být.
Stejně se mohu jen domnívat,
má-li ještě cenu žít
Milovat jsem Tě chtěl, měl jsem pro to dobrý důvod,
Nebyla to Tvá krása, ba ani původ
Projít se s Tebou, to bylo moje přání,
Ale chtěla jsi a seš vůbec k mání?
Člověk si říká,
že akorát časem mrhá,
když jeho vysněná
stejně před nim zdrhá
Prudce se otočí,
když už konečně zastaví
Pozdvihne obočí,
mým zoufalstvím se baví
Pak zasadí poslední ránu,
a v klidu odchází
Co to je vlastně za nánu
s níž bylo tolik nesnází?
S nespočtem otázek v hlavě
v tichosti se vzdávám
Pořád se tvářím zdravě
a na pozdrav mávám
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 31x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Nový svět | Svědomí | Střep v srdci | odedNAKEDnu | Všední den