Jediná holka v životě,
ke které jsem něco cítil
Byla mou jiskrou v samotě,
kterou jsem osvítil

Lásko má, kam ses to poděla?
Do čeho ses zase oděla?
Byly to ale krásné časy,
oči mi svítily, když spatřily Tvé vlasy

Teď už mohu ale pouze vzpomínat
A říkat si jak to mohlo být.
Stejně se mohu jen domnívat,
má-li ještě cenu žít

Milovat jsem Tě chtěl, měl jsem pro to dobrý důvod,
Nebyla to Tvá krása, ba ani původ
Projít se s Tebou, to bylo moje přání,
Ale chtěla jsi a seš vůbec k mání?

Člověk si říká,
že akorát časem mrhá,
když jeho vysněná
stejně před nim zdrhá

Prudce se otočí,
když už konečně zastaví
Pozdvihne obočí,
mým zoufalstvím se baví

Pak zasadí poslední ránu,
a v klidu odchází
Co to je vlastně za nánu
s níž bylo tolik nesnází?

S nespočtem otázek v hlavě
v tichosti se vzdávám
Pořád se tvářím zdravě
a na pozdrav mávám