Nekonečné minuty, než se znovu rozběhnul čas.
I ptáci naší výseče zahrady ztichli.
S babičkou pod altánem,
na očích skla pro svářeče.
Pohladím ruku,
elektrický výboj, neklid v žilách.
Den postupně srovnává kontury,
opouštíme znakovou řeč.
Babička děkuje, že mohla poprvé
sledovat zatmění přes „kúzelné skliečko“.
Na kopec vystoupala sama o holi
a v šest ráno připomínávala data narozenin
deseti dětí, jejich mužů, žen, dětí a jejich dětí…
Nikdy neměla možnost
navštěvovat školu. Tam na Rumunsku
děvčata "smela chodiť iba do kostola".
„Nevieš, moja, kedy zasej budě zatmenie Slunca?“
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Pavučina | Zahradní párty | Krásné Údolí | Ozvy | Příběhy z deníku krále E.