Dětských deset let,
na Sázavě v lesích podzimu.
Čisto v duši
a první láskou pět.
Snad v záplavě listí mladé city rozvinu.
S přehledem na kryté skále,
vysoko zní námi nad řekou
zmatek v duši. Šustí ledabyle,
dětské city více neřeknou.
Sedím, mládě, vedle tebe,
svoji ruku tvojí, jemné, dvořím.
Dívčí pohled v srdci zebe.
Do své říše prvních lásek nořím,
oči, rozum, všechno, sebe.
Jako suchá koudel smutku shořím.
Radostná hra slunce v listí
hladí škraloup tichých slzí loučení.
Dětská duše Stesku neoprostí...
...už nás volají, když...,
...chci tě líbnout potají...
Svist stromů Mu odstín měkce promění.
Dva dny krásy, volnosti a rozumění
vryly v srdci hlubokánský vrás.
Vítr Září odvál jméno její v zapomnění.
Teď už chápu, jak se věci mají,
nepřál by si potkati se zas.
Hodnocení:4.33 (celkem: 13, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 50x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
To slovní spojení chci tě líbnout se mi opravdu zalíbilo. To si zapamatuju, zní magnifikátně.
Naopak myslím, že ti vznikl drobný překlep ve 3 strofě (svoji ruku tvojí, jemné, dvořím.)
Spíš bych tam vložil příslovce jemně, namísto jemné.
Soumrak | Ranní sanitace | Už nám to jede. | Co zbylo | Sadem