Dětských deset let,
na Sázavě v lesích podzimu.
Čisto v duši
a první láskou pět.
Snad v záplavě listí mladé city rozvinu.

S přehledem na kryté skále,
vysoko zní námi nad řekou
zmatek v duši. Šustí ledabyle,
dětské city více neřeknou.

Sedím, mládě, vedle tebe,
svoji ruku tvojí, jemné, dvořím.
Dívčí pohled v srdci zebe.
Do své říše prvních lásek nořím,
oči, rozum, všechno, sebe.
Jako suchá koudel smutku shořím.

Radostná hra slunce v listí
hladí škraloup tichých slzí loučení.
Dětská duše Stesku neoprostí...
...už nás volají, když...,
...chci tě líbnout potají...
Svist stromů Mu odstín měkce promění.

Dva dny krásy, volnosti a rozumění
vryly v srdci hlubokánský vrás.
Vítr Září odvál jméno její v zapomnění.
Teď už chápu, jak se věci mají,
nepřál by si potkati se zas.